V posledních letech jsme byli opakovaně svědky mnoha afér, které se právě zmíněné kvality, resp. nekvality poskytovaného vzdělání dotýkaly. Problémy byly na některých univerzitách s délkou studia, kdy diplom někteří rychlostudenti získali za nepřiměřeně krátkou dobu bez náležitého zpracování závěrečných prací, či se prokázalo jejich plagiátorství. Těch chyb bylo samozřejmě víc. Některé soukromé školy zase nabírají nepřiměřeně velký počet studentů, od nichž vybírají školné, aniž by byly tyto školy schopny zabezpečit jejich kvalitní výuku a důstojné podmínky této výuky. Proto je určitě potřebné řešit tyto nedostatky, k čemuž by měly přispět změny v předložené novele, ať už jde o systém hodnocení kvality škol, nová pravidla akreditace studijních programů vysokých škol a institucionální akreditace, o možnost odebírání neoprávněně získaných titulů či zvýšení sociálního stipendia.
Můžeme se samozřejmě bavit o tom, zda jsou navržené změny dostačující, případně zda by ještě nemělo dojít k některým úpravám. Sama mám s některými ustanoveními problém. Ostatně byla dost diskutována i v průběhu kulatých stolů. Výčet možného odebrání neoprávněně získaných titulů například opomíjí titul profesora. Nedořešeno zůstává, co bude s titulem docent v případě, že dané osobě bude odebrán titul magistra, který je podmínkou pro získání dalších titulů. Otazníky vyvolává i nově zřízený titul mimořádného profesora. V novele je sice určitá regulace v ustanovení, že pracovní místo mimořádného profesora může zřizovat pouze ta vysoká škola, která má udělenou institucionální akreditaci, přesto mám obavy, aby především soukromé školy z různých důvodů, například potřeby garantů oboru, nezneužívaly možnosti udělování titulu mimořádný profesor. Drobné úpravy budu v rámci dalšího projednávání navrhovat i v oblastech vzdělávání, konkrétně například týkající se dopravy.
Pokud jde o tolik diskutovanou kvalitu vzdělávání, za jeden z faktorů, které přispívají ke snížení kvality vzdělávání, považuji velký počet vysokých škol a honbu za vysokoškolskými tituly vůbec. V České republice došlo za posledních patnáct let k prudkému nárůstu jejich počtu, především soukromých, přitom mnohé z nich mají problém s personálním zabezpečením výuky. Skutečnost, že v roce 2000 bylo na našem území 8 soukromých vysokých škol a dnes jich zde působí 44, k tomu 26 veřejných a 2 státní, je s ohledem na velikost našeho státu a počet obyvatel naprosto nepřiměřená. Mnohé soukromé vysoké školy navíc přijímají prakticky každého bez jakýchkoliv předpokladů, a to často bez přijímacích zkoušek. Dostali jsme se tak do situace, že diplom má kdekdo, ale ten není podložen kvalitou vzdělání. Považuji za rozumné, že zákon specifikuje podmínky, za kterých může Ministerstvo školství sebrat soukromé škole státní souhlas nutný pro působení v oboru.
Problémem je i skladba oborů a nerovnoměrný zájem o ně. I zde je patrný rozdíl mezi veřejnými a soukromými vysokými školami. Lze zaznamenat u nejčastějších skupin studijních programů. Zatímco na veřejných s více než 80 tisíci studenty vedou technické vědy a nauky, na soukromých mají velkou převahu ekonomické obory. V roce 2013 se jim věnovalo přes 21 tisíc z celkového počtu 43 710 studentů těchto institucí.
Na veřejných vysokých školách patří ekonomickým vědám a naukám druhé místo, třetí jsou humanitní a společenskovědní obory. Dlouhodobě také sledujeme nízký zájem uchazečů o technické obory. Z údajů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vyplývá, že např. v oblasti technické vědy, výroba a stavebnictví studuje pouze 15 % vysokoškolských titulů, což je o devět procentních bodů méně, než tomu bylo v roce 2001. Přitom zájem o technické pracovníky je značný. Oproti tomu mnozí absolventi humanitních oborů nenacházejí ve svém oboru uplatnění a vykonávají práci středoškoláků, a někdy jsou dokonce na pracovním místě, pro něž postačuje kvalifikace učňů. Platí prostě, že škol je příliš, vzdělání neodpovídá požadavkům ekonomiky a úroveň vzdělání se na jednotlivých školách výrazně liší.
Pokud jde o návrh na zvýšení sociálního stipendia z 1 620 korun na 2 100, oceňuji, že náš dřívější návrh převzalo Ministerstvo školství a zapracovalo ho do předložené novely. V té souvislosti však upozorňuji na to, že jsme za KSČM předložili návrh nový, v něm je zvýšení sociálního stipendia na 2 400 korun, a zároveň rozšiřuje okruh příjemců. Budeme rádi, kdybychom se v další diskusi shodli na tomto našem návrhu navýšení a zapracovali ho přímo do vládní novely.
Ono se to navýšení snadno kritizuje, když kritik sám vystudoval zadarmo. Mnohé studenty dnes nutí ekonomická situace k tomu, aby si přivydělávali. V opačném případě by studium museli ukončit. Podle loňského průzkumu Eurostudent V jsou mezi více než 6 tisíci studenty bakalářských, magisterských a navazujících studijních programů náklady spojené se studiem palčivým problémem. Měsíční náklady přesahují někde až 10 tisíc. I když se jedna třetina studentů těší finanční podpoře ze strany rodičů, příjem z brigády či zaměstnání je tak pro ně dnes téměř nutností. Ekonomickým činnostem se však věnují v míře, která je škodlivá jejich studiu, tzn. nejen o prázdninách a ve dnech pracovního klidu, ale i v pracovních dnech a na úkor docházky do výuky. Takže každá koruna navíc v rámci sociálního stipendia je určitě dobrá.
Závěrem bych chtěla uvést, že návrh zlepšuje situaci, přičemž netvrdím, že nejsou možné určité úpravy a změny, o nichž je možno dál diskutovat v rámci druhého čtení. Proto podporujeme jeho další projednávání. Děkuji za pozornost.
