Ve skutečnosti se však nejedná o žádnou záchrannou brzdu. Naopak. Jedná o sešlápnutí pedálu, který na plný plyn rozjede naprosté okrádání obyčejných pracujících lidi, ale i těch, kteří by chtěli pracovat, avšak současný systém jim to znemožňuje. Bude mít značné dopady na mladé, kteří vstupují do života, na rodiny s dětmi, na středně a nízkopříjmové občany i na lidi v důchodovém věku.
Jedná se o protiústavní likvidaci sociálních a životních jistot, zakotvených v Listině základních práv a svobod, jako je právo na práci za spravedlivou odměnu, dobré pracovní podmínky, bezplatnou zdravotní péči, zabezpečení ve stáří či při nezpůsobilosti k práci apod.
Vláda chce vyždímat občany, kteří mají hluboko do kapsy, a zvýhodnit vysokopříjmové voliče. Navrhuje krátit sociální dávky a podpory, zrušit sociální příplatek, snížit výši rodičovského příspěvku, omezit porodné u prvního dítěte a u dalších narozených dětí ho úplně zrušit. Uvědomují si páni ministři, že 2/3 občanů v ČR nedosáhnou ani na průměrnou mzdu a 800 tisíc lidí je na hranici chudoby? Vědí o tom, že zatímco 10% nejbohatších rodin má čistý měsíční příjem na jednoho jejich člena v průměrné výši 25 797 Kč, musí se jiných 10% domácností spokojit a hlavně přežít s pouhými 6 020 korunami?
Co jsou ty tolik proklamované rovné podmínky, rovné šance, stejná startovní čára pro všechny, když např. předseda představenstva těžařské společnosti New World Resources (v ČR) má roční příjem 210 mil.Kč, šéf ČEZu 100-120 mil.Kč, ředitel těžební OKD za předloňský rok 193 mil.Kč a mohla bych pokračovat dalšími vyvolenými, včetně představitelů některých masmédií, kteří si své vysoké odměny zřejmě zasloužili za svoji představu objektivního a vyváženého vysílání. Jejich příjmy jsou pro naprostou většinu národa z říše snů a pohádek.
Proč vláda nehledá spravedlivější a efektivnější zdroje jako je zrušení zastropování odvodů na zdravotní a sociální pojištění, strop na financování volebních kampaní, zavedení progresivní daně. Mimochodem ta je na celém světě, např. v USA podle veřejně přístupných zdrojů spodních 30% neplatí daň vůbec, horních 5% platí 50% daň, jinak je odstupňována. Ušetřit se dá na zahraničních misích, které nás jen v loňském roce přišly na skoro 3 miliardy korun, což je o půl miliardy víc než v roce předcházejícím. Peníze vyhazujeme i na některé nadbytečné ústavy, jako je Ústav pro studium totalitních režimů, který nás stojí 83 mil.Kč ročně.
Vláda v návrhu prohlášení tvrdí, že jen podnikatelský sektor je tvůrcem bohatství společnosti, ne stát. Ale stát byl tvůrcem bohatství společnosti a disponoval obrovskými zdroji. Bohužel se polistopadové vlády těchto zdrojů zbavily. Majetek státu se rozprodal, zprivatizoval, rozkradl, světoznámé podniky, aby nemohly konkurovat, se zlikvidovaly, takže zisky teď cestují do zahraničí a do soukromých kapes. A to se týká i peněžních ústavů. V ČR je 38 bankovních domů, z toho 31 ovládají zahraniční vlastníci. Tyto banky měly jen za 3.čtvrtletí 2009 čistý zisk 40,2 mld.korun. Pochopitelně však putoval do zahraničí.
Z toho všeho dnes mohly jít peníze do zdravotnictví, školství, sociální oblasti atd.
Namísto toho vše zaplatí občan. Ať vezmeme kapitolu po kapitole. Zdravotnictví…Prohlášení vlády, že nepřipustí zhoršení dostupnosti zdravotní péče a že zajistí rovný přístup k péči hrazené z veřejného zdravotního pojištění, je výsměchem občanům, neboť nejen že zachovává zdravotnické poplatky, ale ještě je navyšuje. Tomu říkám, vládou vyhlašovaný, rovný přístup. Doufám, že občané, zvlášť ti starší, kteří se bez zdravotní péče, léků a mnohdy i dlouhodobé hospitalizace neobejdou, to náležitě ocení. Chci připomenout, že KSČM i nadále trvá, v souladu s Listinou základních práv a svobod, na jejich zrušení poplatků ve zdravotnictví.
Další oblast…bydlení. Jedná se o velmi závažné téma, které se dotýká všech občanů. Vláda chce předložit návrh novely Občanského zákoníku s cílem ukončit regulaci nájmů. Vážení, víte, do jakých výšek se už dnes vyšplhaly nájmy? V Praze se např. platí až 120 korun za metr čtverečný. Řada občanů se dostává do zoufalých situací, kdy na zaplacení bydlení prostě nemá. A to zvlášť senioři. Polovina důchodců v ČR má důchod pod 10 tisíc Kč měsíčně, 20 tisíc seniorů pod 5 tisíc měsíčně. Náklady na bydlení tvoří 60 až 80% jejich příjmů a nezřídka přesahují vůbec jejich možnosti. Kam mají tito lidé podle vládních představ jít? Pod most? Za posledních 20 let vzrostlo regulované nájemné až 40x, zatímco důchody vzrostly v průměru 6-7 krát. Staví se byty pro bohaté, které zejí prázdnotou, ale malometrážní byty se sociálním nájemným nejsou. Stále víc občanů a rodin se dostává do finančních potíží a dluhových pastí, na nichž profitují lichvářské firmy a exekutoři, kteří bez slitování připraví člověka o všechno, co má.
Další kapitola...rodinná politika. Vláda tvrdí, že bude vytvářet podmínky pro rychlejší návrat pečujících rodičů k výdělečné činnosti. To zní sice pěkně, ale jednak by musela také vyřešit to, aby se mladé maminky či otcové kolikrát vůbec měli kam vrátit a za další, kdo se postará o dítě. Bez toho se jedná o pouhý výkřik do prázdna, navíc silně falešný. Mnozí z autorů prohlášení jsou totiž přímo zodpovědni za rušení jeslí a mateřských škol, které dnes citelně chybí. Za posledních 10 let klesl počet veřejných mateřských škol o 1 094. Navrhovaný rozvoj firemních školek, alternativních předškolních zařízení typu mateřských a rodinných center či institut sousedského hlídání současnou poptávku nepokryjí ani situaci neřeší. Rozšiřovat se musí v prvé řadě kapacity veřejných mateřských škol, v nichž jsou vhodné podmínky a kvalifikované učitelky. Jejich úlohu nemůže suplovat sousedské hlídání či soukromá mateřská centra. Firemní školky mohou základní strukturu pouze doplňovat.
O jeslích se ve vládním prohlášení radši vůbec nemluví. V roce 1990 jich u nás bylo 1 043, ke konci loňského roku pouze 46, s celkovou kapacitou 1 449 míst ( tj.pouze pro 1% dětí). Existují sice ještě soukromá zařízení, ale ta jsou pro většinu rodičů příliš drahá. Přitom EU stanovila, že do roku 2010 by měly mít členské státy zařízení pro 33% dětí do 3 let věku. Stát by v tom měl aktivně pomoci a neměl by to nechávat jen na obcích.
A nyní ke školství. Podporujeme snahu o udržení škol v malých obcích. Jejich existence má mimořádný význam pro rodiče, ale i pro rozvoj venkova. Souhlasíme s nutností posílit platy učitelů. Sporné však je, aby se přidalo pouze mladým nastupujícím učitelům formou náborového příspěvku.To nepovažujeme za fér vůči ostatním pedagogům a vedlo by to k zhoršení vztahů v pedagogických sborech a klimatu na školách.
Problematický je i návrh na uzavření Smlouvy mezi rodinou a školou o chování Má řadu úskalí a těžko si dovedu představit, v případě nezájmu či neplnění, uplatnění nějaké sankce.
Naši podporu má zavedení státní maturitní zkoušky jako jednoho z kroků vedoucích ke zkvalitnění vzdělání a k možnosti srovnatelnosti jednotlivých škol. Její mnohaleté odkládání nás už stálo obrovské finanční částky.Bohužel v minulosti se státní maturita stávala politickým tématem, na kterém si alibisticky získávali hlasy prvovoličů někteří zde přítomní politici.
Jednoznačně se hlásíme k podpoře středního odborného a učňovského školství a k jeho zakončení jednotnou závěrečnou zkouškou. Obnovu a rozvoj učňovského školství prosazuje KSČM dlouhodobě. Nesouhlasili jsme s jeho degradací a faktickou likvidací v uplynulých letech, s rušením učňovských škol a oborů v rámci honby za co nejvyšším počtem gymnaziálních maturantů a vysokoškoláků bez ohledu na jejich úroveň a potřeby společnosti. Upozorňovali jsme na nebezpečí, že za pár let bude nedostatek řemeslníků a dojde k zániku některých oborů. Čas nám dal za pravdu. Proto zabývat se touto otázkou je nanejvýš aktuální, včetně obnovení pracovního vyučování na základních školách, kde žáci mnohé činnosti poprvé poznávají a kde k těmto oborům získávají vztah.
Nyní s čím nesouhlasíme. Jednoznačně s návrhem, který je uveden v jiné kapitole, ale učitelů se přímo týká, a to návrh na opakované uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou. Známe to už z uplynulých let, kdy školy šetří finance tím, že uzavírají smlouvy pouze na školní rok a o prázdninách se z mnoha učitelů stávají nezaměstnaní. Je to asociální návrh, jímž zaměstnaní ztrácejí další sociální jistoty, v případě pedagogů i prestiž povolání.
Nesouhlasíme také s návrhem na úsporu 250 milionů na učebnice a učební pomůcky. Tento záměr bude mít dopady na rodiny, na něž se opět přenesou další náklady za vzdělání.
Poslední moje poznámka ke školství se týká terciárního vzdělávání. Pro KSČM je naprosto nepřijatelná jakákoliv forma školného, včetně odloženého. Školné považujeme za sociální síto, kdy, namísto schopností a znalostí jedince a potřeb společnosti, rozhoduje majetek. Student, který si vezme půjčku, bude vstupovat do života v době, kdy si má zakládat rodinu a pořizovat bydlení, zadlužený jen kvůli tomu, že se vzdělával. Mnohé talentované mladé lidi ze sociálně slabšího prostředí to, podle zahraničních zkušeností, od vysokoškolského studia odradí. Z výzkumů vyplývá, že už současné měsíční výdaje vysokoškoláka činí zhruba 8 500 Kč (kromě ušlého zisku) a téměř polovina studentů nemá na jejich pokrytí dost peněz. 75% studentů denního studia si během studia musí přivydělávat. Zavedení, byť jen odloženého školného, označilo v průzkumu za překážku ke studiu téměř 40% studentů. Na školném vydělají tak akorát banky. Prodělá student a s ním i my všichni. Ze studenta se stane klient, ze vzdělání zboží. Nedivte se, vážení, že studenti se, podobně jako jiné skupiny obyvatel, chystají znovu do ulic. Ve svém boji proti školnému mají naši plnou podporu.
Vláda je však svými asociálními návrhy nebezpečím nejen pro vysokoškoláky a občany se středními a nízkými příjmy. Zahrává si totiž s bezpečností a suverenitou celého státu. S arogancí sobě vlastní přehlížejí příslušní ministři názor většiny obyvatel a znovu obnovují snahy o umístění cizích vojenských zařízení na území ČR. KSČM je od samého počátku proti radaru, proti cizí vojenské základně a dnes i proti plánovaným snahám o umístění prvků protiraketové obrany USA na území ČR. Rozhodně nesouhlasíme ani s účastí ČR v zahraničních misích USA a NATO, během nichž se vraždí civilní obyvatelstvo.
Poslední moje poznámka se týká prohlášení vlády, že se zasadí o uznání protikomunistického odboje a odporu proti komunismu. Jak sdělil pro média ministr vnitra Radek John, nápad zapracovat tento bod do vládního prohlášení vznikl na základě dojmu z Paumerova pohřbu. Vážení přítomní, členové Mašínovy skupiny, do níž Paumer patřil, spáchali činy, které jsou trestné na celém světě (vražda, pokus o vraždu, ublížení na zdraví, žhářství, peněžní loupež, krádež, omezování osobní svobody, únos atd.), a je neskutečnou ostudou obsah vystoupení některých činitelů, kteří tyto kriminální zločiny účelově zpolitizovali. Je varující pro jakoukoli demokracii, když čelní představitelé státu veřejně podporují násilí a schvalují loupení a vraždění nevinných obětí a přispívají tak k šíření nenávisti vůči skupině obyvatel. Zapracování tohoto bodu do prohlášení vlády je nehorázným plivnutím do tváře všem, kteří vytvářeli hodnoty v naší zemi.
Na závěr svého vystoupení chci říci následující: Pár měsíců po volbách, kdy se začnou realizovat představy vládní koalice, pocítí občané na vlastní kůži, co si zvolili. Tím, že odevzdali hlas pravici i tím, že řada z nich se voleb nezúčastnila.
Vzhledem k tomu, že vládní prohlášení je v zásadním rozporu se zájmy většiny obyvatel ČR, a zároveň s programem KSČM, nemohu tomuto návrhu vyjádřit svou podporu.
