Vážené delegátky, vážení delegáti, vážené členky ODS, vážení členové,
když tak přemýšlím o tom, co se mělo psát o tom kongresu, tak jsem si jist, že to teda nebude nuda, jak někdo naznačoval. Myslím ale, že příznakem každého životaschopného organismu je, jak se dokáže vyrovnat s nebezpečnými zákrutami i krizemi. A ODS znovu dokázala, že je schopna se vypořádat s takovými zákrutami, a že samozřejmě nějakou modřinu utrpíme, ale musíme ji zahojit. Tak pevně doufám, že z toho kongresu s nezbytným nadhledem vzejdeme povzbuzeni a silnější, než jsme byli.
Jsem přesvědčen o tom, že jako životaschopná politická strana prostě máme mít své plány. A já si přeji, aby byl svět zase v pořádku. Já třeba chci, aby byl svět v pořádku. Nejenom tady v sále, ale hlavně za dveřmi tohoto kongresového centra. Aby byl svět v pořádku.
Co tím mám na mysli? Aby platily dobré, nadčasové hodnoty a aby znovu ožila jednoduchá, ale důležitá slova jako rodina, práce, slušnost nebo vzdělání. Aby v politice bylo jasno, kde kdo stojí, kde je vpravo a kde vlevo a kde je demokracie a kde to zavání diktaturou nebo oligarchií.
Aby byl svět v pořádku, k tomu je také třeba nenechat se denně zavalovat spoustou papírů, zbytečných nařízení a nesmyslných témat. Pokud někoho baví učená debata o desítkách různých pohlaví, ať si ji klidně vede.Pro nás to ale téma není a nemá smysl se tím vysilovat. Na nás je, abychom místo toho něco konkrétního užitečného nabídli - například pružnější zákoník práce, aby si maminky snáz našly částečný úvazek. A stejně tak i tatínkové, když budou chtít. Ano, tam, kde je svět v pořádku, jsou i maminky a tatínkové.
Nebo můžeme vést nekonečné spory o tom, kdo vlastně způsobil globální oteplování, ale tím se nijak neposuneme. Lepší bude, když se místo toho budeme lépe starat o krajinu a pomůžeme těm zemědělcům, kteří to umí.Záleží na tom, jak se s tím popereme. Ne abstraktně, ale konkrétně. Jak převedeme naše programové teze v konkrétní činy, které mohou něco změnit.
Ano, jsme konzervativci. Ctíme osvědčené hodnoty, ale nesmíme přitomzamrznout v minulém století. Svět se – i díky naší aktivitě – vyvíjí a mění se i témata, která lidi oslovují. Není tu tak velké zadání, jakým byla v devadesátkách úplná proměna ekonomiky a společenských vztahů. Potřebujeme ale reformu financování zdravotnictví, reformu důchodů, efektivní opatření proti suchu a pružnější státní správu. A k tomu i návrat normální politiky, která někam míří a nemění se podle výsledků posledních marketingových průzkumů.
Musíme ovšem být schopni naše konzervativní řešení srozumitelně vysvětlit panu Hazdrovi z Aše i paní Srbkové z Jablunkova. Aby jim bylo jasné, co chceme udělat – v konkrétních srozumitelných bodech – za prvé, za druhé a za třetí.
Tedy jsme tu pro živnostníky a podnikatele s návrhem na zrušení EET, se zavedením paušální daně, s rušením zbytečného papírování a likvidačních pokut.
Jsme tu pro mladé lidi s digitalizací všech služeb státu, rozvojem rychlého internetu a podporou inovací pro lepší životní prostředí.
Jsme tu pro všechny zaměstnance s nižšími daněmi a možností pomáhat rodičům ze sociálních odvodů.
Jsme tu pro mladé rodiny s dětmi s kvalitním školstvím a zrušením daně z nabytí nemovitostí, aby si snáz mohli pořídit byt nebo dům.
A konečně jsme tu pro seniory s dostupnou zdravotní péčí a moderními sociálními službami na míru.
Nedávno mi na sněmu jeden starosta vyčítal, že zvedáme zelenou kartu a zelenáme. Jenže když přistoupíme na takové nálepkování, jsme já a všichni naši úspěšní starostové zelení skrz naskrz. Staráme se o odpady, o čistotu v ulicích i v parcích, i o to, aby tekla v místní řece čistší voda. Hlídáme kvalitu ovzduší… a samozřejmě sázíme stromy. Vsadím se, že tu není jediný starosta, který by tato takzvaná zelená témata neřešil. Dokonce jsme měřitelně právě v těchto disciplínách lepší než jiní. Je tomu tak proto, že hledáme racionální řešení, která pomohou lidem a zároveň nás ekonomicky nezruinují. Právě taková je přece naše zelená karta. Ochrana životního prostředí není automaticky levicová – to jsme jen dopustili, aby si levice celé téma přivlastnila a schovala za něj své kolektivistické cíle. Je tomu přesně naopak: správná konzervativní řešení jsou v principu šetrná k přírodě, obrácená na prvním místě k lidem, a dokonce i k příštím generacím.
Stejně máme zvedat a zvedáme sociální kartu. Klidně ji pojmenujme, třeba modrou. V mnoha městech a obcích jsme přece právě my zavedli pro starší spoluobčany moderní sociální služby až do domu. Dáváme jim šanci, aby zůstali co nejdéle ve svém domácím prostředí anebo, aby se tam mohli z nemocnice co nejrychleji vracet.
Tyto příklady jasně ukazují, že naše řešení jsou ve výsledku pro stát levnější a pro lidi v nouzi mnohem užitečnější. A nemusím zdůrazňovat, že taková přesně zacílená pomoc je mnohem méně zneužitelná než populistické rozhazování na všechny strany.
Proč tu zmiňuji zkušenosti z komunální politiky? Protože mají obecnou platnost a jsou přitom jasně hodnotově orientované, jsou konkrétní a – což také není úplně k zahození – voliči je oceňují. Pokud jiným oprávněně vyčítáme například zelené ideologické běsnění, nesmíme oplácet jiným dogmatismem. Máme jasné myšlenkové ukotvení, ale musíme být schopni k němu přidat co nejvíc praktických řešení a realizovatelných nápadů.
Dobře svou politiku ukazujeme ve městech a obcích, kde vládneme. Jsme dostatečně praktičtí a máme tah na branku!
Takže budíček! Jestli chceme dobře uspět ve všech dalších volbách, musíme ještě víc šlápnout do pedálů a jet tímto směrem.
Lidé musejí mít jistotu, že jsme schopni pevně hájit naše hodnoty, ale zároveň dobře spravovat jednotlivé rezorty a odpovídat na otázky, které jim leží v hlavě. Pokud budeme sveřepě odpovídat na něco, co lidé neřeší, tak je prostě nezískáme.
V ODS mám na starosti reformu státu. „Cože to je?“, zeptala se mě nedávno jedna delegátka na sněmu.
Řečeno v kostce, jde o to, aby se zásadně změnil přístup státní moci k lidem a aby stát fungoval lépe, nevyčerpával se vlastní byrokracií a nezaplavoval nás papíry. A jde taky o to, aby nám nemluvil do života víc, než je nezbytně nutné. Neříkal nám, co si máme myslet a v co máme věřit. I to je důležité, pokud má být svět v pořádku.
Proto je reforma státu naše další důležitá karta. Řekněme červená. Červená karta, kterou vystavíme přebujelé byrokracii a aroganci moci. Chceme stát, kde má hlavní slovo přirozené právo, kde funguje levná a vstřícná veřejná správa, kde je co nejméně regulací a kde lidem digitalizace zjednodušuje život.
To nejsou jen líbivé obecné sliby. Máme za sebou – i když jsme v opozici – důležité úspěchy.
Začali jsme s právním úklidem. Od nového roku díky ODS nabývají zákony v České republice účinnosti jen dva dny v roce. Už to znamená lepší a přehlednější právní podmínky pro všechny podnikatele, pro ředitele škol, dokonce i pro úředníky a vlastně všechny občany.
Přidali jsme k tomu další bič na chrliče paragrafů. Každý návrh zákona musí provázet jasný přehled povinností, které tím lidem přibydou, nebo naopak ubydou. A náš program pro další volby bude škrtání povinností. Novou povinnost umožníme přijmout jen výměnou za dvě zrušené.
Jsme podepsaní pod revolučním zákonem o právu občana na digitální služby. V něm jsme obrátili naruby dosavadní povýšenecký přístup státu. Občané nemají jen povinnosti, ale i práva, v tomto případě právo komunikovat se státem digitálně. Rozhodnutí je na nich a nikdo je k tomu nesmí nutit, ale pokud se pro takovou formu komunikace rozhodnou, musí to stát vzít na vědomí a musí se podle toho chovat. Nebude pak nutné dokola vyplňovat informace, které stát dávno má, jen v jiných kancelářích. Nebude nutné neustále nosit všechny průkazy u sebe a před každým úřadem postávat s tlustou složkou potvrzení a čepicí v ruce.
Víte, co mají společného Honduras, Burundi a Kamerun? Ve všech těchto zemích je stavební řízení rychlejší než v České republice. Vláda ale žádnou reálnou změnu ani řešení nenabídla. To my jsme přišli s elektronizací stavebního řízení a prosadili ji. Díky tomu skončí zoufalý hon na razítka.
Tohle všechno je práce hned celé skupiny kreativních a pracovitých lidí. Děkuji, Zdeňku Zajíčku, děkuji Marku Bendo, Zdeňku Nytro a vy ostatní, kdo jste se zapojili. Čeká nás všechny spousta další práce, ale má to smysl a přináší to výsledky.
Co nás čeká dál?
Musíme vyhrát boj proti nesmyslům ve vládním návrhu stavebního zákona. Nový zákon potřebujeme, ale rozhodně ne nový centrální veleúřad. Tady musíme odehrát svůj boj o charakter státu. Nechceme tu zase instituce, které budou žít jen samy pro sebe, budou zase daleko od lidí a ze zájmu veřejnosti si budou dělat leda tak dobrý den.
Odehrajeme úspěšně svůj boj o charakter státu a hlavně zvítězíme v dalších volbách. Určující bude také to, jak dopadnou naše krajské volby. To je můj osobní úkol. Vyhrát ve středních Čechách nad koalicí ČSSD, ANO a komunistů. A věřím, že to má být i ve všech dalších krajích. A já věřím, že to bude další signál, že když vyhrajeme v krajích, vyhrajeme příští další rok volby sněmovní.
Děkuji za pozornost.
