Dobrý den, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené členky vlády, milé kolegyně, milí kolegové. Zákon, který teď projednáváme, má opravdu ambici být průlomový. A to hned v několika ohledech. Ten první ohled, ta první rovina je konečně výrazně posunout dopředu digitalizaci v České republice. A tím nemyslím digitalizaci, která se často prezentuje jako digitalizace pro digitalizaci, kdy vznikají nové povinnosti, nové úkony, ale jsou jenom digitální. Ten zákon nedělá to, na co bohužel se často hřešilo, že jenom přeloží to, co máme v papírové podobě jednoduchým způsobem do digitální. Ten zákon má opravdu reálnou šanci zrychlit digitalizaci v rámci České republiky.
Hlavní nástroj, proč to ten zákon může udělat, totiž spočívá v tom, že překonává tradiční český resortismus. Že je schopen v tomto směru se podívat na občana, na povinnosti státu z jiného úhlu pohledu než jiné zákony. Jak zaznělo, tohle není zákon, který by občanům přidělával nějakou novou povinnost. To je zákon, který naopak občanům dává práva. Dává právo, aby pokud se rozhodnou se státem komunikovat elektronicky, tak aby to stát respektoval, přizpůsobil se tomu a v takovém případě ty služby opravdu elektronicky poskytoval. A sám tím ve výsledku ušetřil finanční prostředky. Protože to je klíč, to je zásadní a řekl bych úplně základní intence, proč jsme s tím zákonem přišli. A jak zaznělo, přicházejí s ním - a tady se podařilo najít shodu napříč politickým spektrem - a podařilo se také najít shodu napříč odbornou veřejností. A to bych tady také rád zdůraznil. Rád bych zdůraznil také přístup ICT unie a Zdeňka Zajíčka, který celou přípravu toho zákona řídil. A díky jeho iniciativě tady teď vlastně můžeme o tom zákoně debatovat.
Já zkusím, byť to tady trochu zaznělo, zmínit, v čem ten zákon opravdu může být prospěšný. Zkusím zmínit konkrétní aspekty, aby bylo patrné, že to není akademická úvaha, že to není salónní diskuse, která by se vedla buď v odborných kruzích, nebo politická diskuse, která by se vedla tady ve Sněmovně.
Jedna z věcí, kterou ten zákon opravdu může přinést, je, že nebudeme potřebovat vytahovat z peněženek několik různých dokladů, ale že stačí jeden doklad. Jeden dokument, který prokáže vaši identitu a stát všechno ostatní, co má ve svých registrech, tak už bude schopen dohledat sám. A co je důležité - bude mít ty údaje díky tomu mnohem aktuálnější, mnohem přesnější, protože ta plastová kartička je jenom nějaké osvědčení. Ta data se skrývají za ní a díky tomuto zákonu budou dostupná.
Pokud se rozhodnete důvěřovat státu a dát mu právo, aby sdílel mezi jednotlivými resorty, mezi jednotlivými agendami vaše údaje, tak to také bude znamenat, kromě toho, že nebude nutné se prokazovat mnoha doklady, že automaticky úřady známé údaje vyplní do automatických formulářů samy, samy je vyhledají, samy s nimi budou pracovat. Myslím, že jsme všichni zažili mnohokrát to, kdy musíme na úřadech vypisovat znovu a znovu údaje, které stát už dávno má. Nebo dokladovat nejrůznější výpisy z rejstříku, přestože ten úředník by si je velmi snadno mohl vyhledat sám. I v tomhle směru ten zákon opravdu nabízí průlomové řešení, protože od tohoto okamžiku to bude povinnost na straně státu. V okamžiku, kdy dáte souhlas se sdílením těch údajů, tak od toho okamžiku s tím stát tak musí nakládat a nesmí po vás chtít, abyste znovu a znovu předkládali to, co dávno má.
Další z podstatných důvodů, proč jsem přesvědčen, že to je průlomový zákon, je, že nabízí také inventuru toho, co stát už dělá a co by dělat elektronicky měl. Počítá totiž s tím, že ve lhůtě do jednoho roku vznikne katalog digitálních služeb. Ten katalog digitálních služeb bude ta reálná inventura všeho, co stát po lidech chce, co se odehrává na jednotlivých úřadech. A následně bude vláda rozhodovat o tom, v jakém čase s limitem čtyři roky se ty digitální služby budou zavádět. Kdy tedy se ke své službě třeba stavebního řízení elektronicky doberete, kdy se doberete jiné elektronické agendy, kterou by stát už poskytovat mohl, ale zatím třeba neposkytuje.
To je naprosto konkrétní nabídka, proto také říkám, že ta diskuse nebude salónní, má tyhle jasné časové kontury a na vládu klade jasný nárok, pokud se pod něj už jednou podepsala Poslanecká sněmovna napříč poslaneckými kluby, že to je závazek myšlený vážně. A že to znamená tolik nemluvit o digitalizaci, ale převést to do reálného života, do reálné praxe v podobě digitálních služeb, které občan opravdu bude moci využívat.
Na úvod jsem zmínil, že průlom se odehrává v tom, že nabízí překlenutí tradičního českého resortismu. Protože úředník přirozeně musí postupovat tak, že když k něčemu nemá právní zmocnění, tak to neudělá. Tento zákon ale jasně říká, že má zmocnění pro to sdílet údaje, zapisovat je do registru tak, aby je všechny ostatní agendy mohly využívat a aby nemusely po občanovi znovu a znovu chtít to, co jednou stát získal.
Jsem přesvědčený, že příklady mnoha jiných států, které nás předběhly v elektronizaci stavebního řízení, dávají dobrý příklad, že to je konkrétní hmatatelný pozitivní efekt, že má vliv na to, jak se lidem v těch zemích žije. Že to reálně přispívá k tomu, aby se i ekonomice v tom státě dařilo lépe, protože prostě bude stát schopen zvládat státní službu elektronicky efektivněji. Nebude k tomu potřebovat stále víc a víc lidí, nebude k tomu potřebovat stále víc a víc peněz. A také k tomu nebude potřebovat stále víc a víc času.
Toto jsou konkrétní pozitivní dopady zákona. Pevně doufám, že v rámci projednávání se pro něj podaří získat podporu a že se potvrdí, že ten souhlas vyjádřený téměř sto čtyřicítkou podpisů se zhmotní v podobě co nejrychleji a správně přijaté zákonné normy.
Děkuji mnohokrát za pozornost.
