Řada z nich je totiž nevytížená nebo svou neomluvenou nepřítomností prodlužují jednání v pracovněprávních sporech.

„Podle aktuálních informací, které mám k dispozici od krajských soudů, mohu říci, že o výkon funkce přísedícího není dlouhodobě větší zájem. Řada z nich přistupuje k výkonu této funkce liknavě a nedostavují se na jednání bez omluvy. V řadě případů je z tohoto důvodu jednání nutné odročovat," říká poslanec TOP 09 a člen ústavně právního výboru Martin Plíšek.

Předkládaný návrh ruší institut přísedících v občanském soudním řízení, kde řeší pouze pracovněprávní spory. Z odhadů ministerstva spravedlnosti vyplývá, že tato agenda tvoří pouze 5 % případů projednávaných u okresních soudů.

Účast přísedících u soudních jednání je v převážné míře pasivní a formální. Mnohdy přísedící nejsou ani patřičně odborně vzděláni a nemají potřebné právní znalosti. „Soudce musí velice často své přísedící „neprávníky" před samotným jednáním seznámit s právní úpravou a judikaturou týkající se konkrétní věci, což řízení zdržuje a prodlužuje. Domnívám se, že zvlášť v této době, kdy jsou soudy zahlceny případy a nestačí je vyřizovat, tak další komplikaci pro jejich práci vnímám jako nevhodnou," dodává Martin Plíšek.

Na přísedící nejsou zákonem kladeny žádné zvláštní požadavky na vzdělání nebo odbornost. Stačí svéprávnost, bezúhonnost a věk nejméně 30 let. Současně není funkce přísedícího náležitě finančně ohodnocena. Za jeden den jednání přísluší přísedícímu paušální náhrada za výkon funkce ve výši 150 Kč, což mnoho potenciálních kvalitních zájemců o tuto funkci může odradit. Přesto však mohou dva přísedící přehlasovat předsedu senátu, protože mají dle zákona stejná procesní práva.

Naopak účast přísedících jako laického prvku rozhodování v trestních věcech má opodstatnění a ve vyspělém světě svoji tradici.