Mezirezortní kulatý stůl k problematice poskytování Rané péče pro sluchově postižené (dále SP) je první svého druhu v novodobé historii u nás a uskutečnil se za účasti klíčových zástupců všech tří ministerstev, poskytovatele Rané péče, odborníků, ale především i zástupců komunity neslyšících sdružených pod hlavičkou ASNEP (Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel) i zástupců odborné veřejnosti.
Všichni účastníci vnímají problematické oblasti Rané péče, které jsou způsobeny chybějící koncepcí. Proto je třeba tento systém v komplexnosti začít řešit, objektivně analyzovat, vyhodnotit a iniciovat potřebné a nutné změny.
Diskuze k problémům poskytování Rané péče v současných podmínkách u nás, ale i včasné diagnostiky sluchového postižení dítěte, systematické diagnostiky v jeho předškolním a mladším školním věku, provázanosti s následnou péčí, upřesnění mezirezortních kompetencí tří ministerstev, a to MPSV, MŠMT a MZ proběhla u kulatého stolu dne 21. 6. 2016 v zasedací místnosti Poslanecké sněmovny PČR.
Na jednání zaznělo, že Raná péče je dětem se SP a jejich rodinám sice dlouhodobě poskytována, ale celý proces a obsah poskytování je netransparentní, nesystémový, mezirezortně nevyjasněný a vše je poskytováno bez objektivně nastavených pravidel a indikátorů kvality. „Rozdílná kvalita rané péče o neslyšící děti v jednotlivých zařízeních a krajích ukazuje na nezbytnost těsnější spolupráce ministerstev zdravotnictví, práce a sociálních věcí a školství,“ zdůraznil náměstek ministryně školství pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu Prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc.
„Další kulatý stůl navázal na problémy vzdělávání a péče o děti s postižením sluchu a ukázalo se, že problémy v oblasti rané péče o neslyšící děti je třeba urychleně řešit, protože jeho systém pokulhává zřejmě nejvíce. Není to sice dobré zjištění, ale na druhou stranu je to impuls ke skutečnému řešení problémů,“ uvedla Mgr. Martina Berdychová, poslankyně PS PČR a členka školského výboru PS PČR, která iniciovala debatu za podpory Mgr. Jany Pastuchové, místopředsedkyně výboru pro sociální politiku, a to pod záštitou prof. RNDr. Jiřího Zlatušky, CSc., předsedy výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PS PČR.
Poslankyně Berdychová se již několik let věnuje problematice vzdělávání a výchově dětí se sluchovým postižením s důrazem na děti neslyšící, jejichž mateřským jazykem je český znakový jazyk. Tato skupina dětí je specifická v tom, že její příprava na vzdělávání musí začít dávno před třetím rokem díky přirozenému limitu ve vývoji jazyka a přirozené komunikaci. „Vyřešit stávající situaci v Rané péči poskytované dětem s postižením sluchu a dětem neslyšícím nelze bez dohody a úzké spolupráce tří základních ministerstev v této oblasti, a to školství, zdravotnictví a práce a sociálních věcí nepůjde. Čeká nás ještě dlouhá cesta. Důležité je, že jsme vykročili a víme kam,“ vyjádřila se Berdychová.
Raná péče v současné době hájí spíše zájmy slyšících rodičů a nikoli zájem dětí. Sluchově postižené děti nepotřebují včasnou péči nebo opečovávání, jak se děje, potřebují holistický přístup opírající se především o včasnou a systematickou jazykovou stimulaci a zcela dostupnou komunikaci pod vedením odborníků.
Jedná se zvláště o komplexní rozvoj dítěte již od jeho raného věku, nikoli jen o mluvenou řeč. Komunikace nemůže být vedena pouze přes sluch, ale musí být podporována i systematicky vizuálně přes znakový jazyk. „Sluchově postižené děti a jejich rodiny dostávají v různých krajích různou úroveň péče a také různé informace o sluchovém postižení. Rodiče jsou různorodostí informací polarizování a znejistěni, co mají se svými SP dětmi vlastně dělat, jak s nimi komunikovat, či jak je nejlépe vzdělávat,“ uvedla Mgr. Martina Šmídová, speciální a vývojová psycholožka.
Kulatý stůl splnil očekávání. Byla jmenována řada zásadních kroků, návrhů a opatření, které je možné a nutné realizovat. Například, aby se každé dítě v různých koutech naší země nevzdělávalo jinak, aby pevně dané standardy výuky sloužily školské inspekci (ČŠI) k objektivnímu hodnocení vzdělávání žáků na školách, aby učitelé byli kompetentně připravování, a to zejména po lingvistické a metodické stránce na výuku dětí se SP a aby především rodiče, absolutní laici v oblasti problematiky sluchového postižení a vzdělávání dětí, kteří mají největší rozhodující slovo o tom, jak (a kde) se jejich dítě bude vzdělávat, měli dostupné a objektivní informace garantované státem a odborníky.
V závěru se všichni diskutující shodli, že v diskuzi k Rané péči u sluchově postižených dětí se musí konstruktivně pokračovat. „Riziko neprofesionality, nevyjasněných kompetencí i nedostatečná koordinace péče na jakési konsiliární úrovni vyžadují u tak relativně méně probádaného vývojového období shodu na kritériích kvality a na způsobech jejího zajišťování. Východiskem by mohlo být Memorandum o spolupráci mezi zmíněnými ministerstvy a kraji,“ řekl náměstek Štech.
Nejvyšší zástupci jednotlivých rezortů by se tak měli v nejbližší době sejít a pokusit se vyjasnit vzájemné kompetence a definovat podmínky další spolupráce na formování kvality a férovosti v poskytování Rané péče u sluchově postižených dětí v rámci celé ČR.
