Smyslem sjednávání těchto smluv je poskytovat náležitou ochranu v sociální oblasti.

„Tyto smlouvy respektují existující národní sociální systémy, ale stanoví přesná pravidla koordinace. Cílem je především umožnit čerpat dávky sociálního zabezpečení bez omezení z důvodu občanství, bydliště nebo kratší doby pojištění získané na území některého ze smluvních států.,“ uvedla ministryně Marksová.

Vymezením přesných pravidel účasti občanů na pojištění určitého státu, spolu se zajištěním nároků z toho plynoucích, se uvolní prostor pro snadnější pohyb pracovníků, podnikání a poskytování služeb. Co do věcného obsahu je návrh uceleným smluvním dokumentem vztahujícím se na všechny oblasti sociálního zabezpečení upravované v mezinárodní smluvní praxi.

Smlouva zahrnuje oblast:

- nemocenského pojištění (peněžitých dávek při nemoci a v mateřství),

- zdravotního pojištění (věcných dávek/zdravotní péče),

- důchodového pojištění (starobních, invalidních a pozůstalostních důchodů),

- některých dalších dávek poskytovaných v ČR v rámci státní sociální podpory a obvykle upravovaných v mezinárodních smlouvách (přídavek na dítě, porodné a pohřebné), ? pracovních úrazů a nemocí z povolání (peněžitých i věcných dávek),

- dávek v nezaměstnanosti.

Lze předpokládat, že určitý počet osob českého původu bydlících v Tunisku získá díky smlouvě nárok na tuniské důchody a některým sjednání smlouvy z Tuniska fakticky umožní návrat do České republiky, neboť jim smlouva zajistí převod tuniských důchodů, což tuniské předpisy jinak neumožňují.

Smlouva ale může mít velký význam i pro české občany zaměstnané a pojištěné po určitou dobu v Tunisku, kteří by z tohoto důvodu při dovršení důchodového věku nesplnili podmínku potřebné doby českého pojištění pro nárok na český důchod (v roce 2018 to bude 35 let). Jde především o to, že i bez souběžného placení pojistného v České republice bude tato doba pojištění v Tunisku zohledněna při posuzování nároku na český „dílčí“ důchod.