V těchto dnech jsme vzpomněli významné výročí narození prezidenta Masaryka. Já si tak vždycky říkám, a nám politikům by to tak mělo přijít, jak by se asi dívali oni svým pohledem na naši současnost. A nezbývá mi při tomto zákoně říct, co by tomu asi řekl Jan Amos Komenský. Jako první se totiž zabýval edukací postižených ve svých dílech a nabádá tak ke změně v postojích k dětem, které bylo pro nějakou odlišnost nebo nedostatek výchovného či vzdělávacího procesu vylučováno. A až do 18. století byly děti řazeny, dle dobové terminologie, mezi hluchoněmé, zmrzačené, mravně narušené nebo nezhojitelně choré. Jak aktuální, viďte!

Tyto přelomové myšlenky vlastně vydržely a kopírujeme je až do dnešních dnů. A v počátku 20. století, které bylo vyhlášeno stoletím dítěte, bylo jasné a někteří se za to drali a praktikovali to, když malý hloupý pomalý Jeník špatně čte, že si k němu sedne starší chytřejší Lojzík a bude to ku prospěchu obou. Začalo se dbát na vlastní právo, dětskou svéráznost, dětské hodnoty a v rámci možností vývoje dětí je připravovat na praktický život. Byla však dána snaha i učitelům dávat metodickou volnost, a jedno z hnutí, třeba za uměleckou výchovu, můžeme aplikovat při aplikaci dodnes.

Dovolila jsem si tento historický exkurz, protože si myslím, že zákon, který dnes projednáváme, který nastavuje základní parametry předškolního, základního, středního, vyššího odborného vzdělávání, použila jsem pro ilustraci, protože jsme ve školství a máme Jana Amose Komenského, udělat takový příměr:

Představme si školství jako vlak, který má dovézt naše děti do budoucnosti. Školský zákon je pomyslnou lokomotivou, která táhne přes 10 a půl tisíce vagonů, tedy škol, kterých se týká. Naše současná lokomotiva je v provozu v podstatě jedno desetiletí – to je současný zákon, který se tady vlastně snažíme nějakým způsobem opravit. Za těchto deset let jsme tuto lokomotivu už mnohokrát opravovali, jak bylo zmíněno, 35krát, současnou verzi a vylepšovali, až se z ní stal takový robustní a složitý stroj. Máme před sebou 36. opravu, a je to asi také dáno, a dáte mi jistě zapravdu, tím, že neustále v tomto směru měníme strojvedoucího, který řídí tuto lokomotivu, a ne každý s patřičným citem a umem. A tak neustále opravujeme, vylepšujeme. A je otázkou, jak to ještě dlouho bude trvat, než si uvědomíme, že vylepšujeme a opravujeme parní lokomotivu, s technologickým základem z předminulého století, zatímco ve světe okolo nás jsou běžné lokomotivy s elektrickým výkonem, ba i rychlovlaky, které my už asi v tomto směru, a jak hovoří i různé výsledky, srovnávací studie, tak naši žáci se bohužel propadají.

Myslím si, že nám chybí dlouhodobý koncept a směřování našeho školství. A pan ministr, náš bývalý kolega, sám dobře ví, co všechno kritizoval a co teď všechno musí zvládnout, a já si budu přát, aby on byl ten strojvedoucí, který naše školství dovede do obrazu patřičného, abychom ho nemuseli pořád novelizovat a měnit a nebyly to jenom kosmetické úpravy.

A zůstanu-li u svého příměru, samostatnou otázkou je, kam vedou koleje, po kterých náš školský vlak jede. Trať, po které jezdí ty nejlepší světové vlaky, nám nezůstává utajena.

Možná takový jeden pohled, protože já jsem z terénu, a to, jaké obavy tento zákon přináší, se svými kolegy sdílím. Myslím si, že i tady jsme byli svědky, když k nám přišla petice za zachování zvláštních škol, a pan ministr správně deklaroval, že tyto školy zachovány budou, že tímto zákonem dotčeny nebudou.