dovolte mi malou poznámku. Dlouhodobě totiž víme, že Hrad a vláda se zásadně rozcházejí v pohledu na klíčové zahraničněpolitické problémy. Děje se to opakovaně. Nedá se to příliš omlouvat ani vysvětlovat v zahraničí, ve světě. Místy to na mě dokonce působí tak, že pan prezident vůbec nereflektuje naše členství v Evropské unii. Ani to, že naše kroky je potřeba koordinovat.
To je vždy problém funkcí, takříkajíc, funkcí solitérních a funkcí kolektivních. Jinými slovy, prezident si může říkat, co chce, aniž by to procházelo jistou oponenturou. To v případě projednávání na vládě, nebo zde, v obou našich komorách Parlamentu, neplatí.
Ovšem, kolegyně, kolegové, někdo by mu tu oponenturu měl dělat. A kdo jiný, než ministerstvo zahraničních věcí. Těší mě sice, že se tentokrát pan ministr Zaorálek ozval, ale je to jistě dáno i tím, že jsme ve volební kampani. Jindy tak nečiní. A tak často se neozývá.
Chci tím tedy říci, že i prezidentovy názory na zahraniční politiku by měly být oponovány, diskutovány v kontextu naší zahraniční politiky. Pokud se to nebude dít, dopadne to s podobnou ostudou, jaká se konala na projednávání Rady Evropy v tomto týdnu.
Děkuji za pozornost