Prakticky dnes a denně vlády členských zemí Evropské unie žehrají na nedostatek peněz na to či ono. Chybějí samozřejmě prostředky na řešení uprchlické krize, sanování řecké rozmařilosti a v neposlední řadě i na sociální oblast. Jenom náš stát přispívá v průměru každý den na chod EU sto miliony Kč. Pravda, některé prostředky se nám vrací a dost možná, že dostáváme i něco navíc. Problémem je, na co ony prostředky z bruselské centrály dostáváme, zda opravdu potřebujeme financovat všechny dotované chalety,  http://miroslavcervenka.blog.idnes.cz/c/259569/Kam-tecou-penize-ktere-chybi-v-rozpoctech.html , budovy pro naše úředníky, golfová hřiště atd., nebo bychom si o umístění zmiňovaných 100 mega denně nerozhodli lépe sami. To ovšem v tuto chvíli ponechme stranou.

Zaměřme se konkrétně na tu část Bruselem vynakládaných peněz, která směřuje k aparátu EU samému. Domnívám se totiž, že dosud naši občané, jejichž věk odchodu do důchodu byl v roce 2011 prodloužen, nevěnovali faktům o mimořádné štědrosti centra vůči svým zaměstnancům dostatečnou pozornost. Tu si však tato problematika určitě zaslouží i díky aktuálnímu nápadu sjednotit pomoc imigrantům všech zemí EU na určitém standartu bez ohledu na situaci v sociální oblasti té které země. Absurdním důsledkem tohoto sjednocení by byla skutečnost, že by se imigranti přerozdělení dle kvót po zavedení této normy v zemích střední a východní Evropy ve srovnání s místními sociálně slabými a důchodci stali  společenskou smetánkou. V této souvislosti je příznačné, že bruselské rovnostáře, kteří se pojmy jako „rovnost“, „diskriminace“ či „spravedlnost“ ohánějí snad každý den, dosud „nenapadlo“ sjednotit i důchodový systém, když jsme přece v jedné sjednocené EU, ne? A že by bylo co sjednocovat. Podívejme se např. na důchodový systém evropských úředníků.

Zajímavé je zejména jeho srovnání s důchodovým systémem ČR. Zde nemůže být o nějaké rovnosti a spravedlnosti vůbec řeč. No posuďte sami, bruselští úředníci mají průměrný měsíční důchod cca 4 000 euro, tedy zhruba 100 000Kč. Přitom mohou do důchodu odejít již po dosažení 50. let věku(v takovém případě se jim důchod krátí o 3,5% ročně) a ti z nich, kteří vydrží ono „dření do úmoru“ mohou dosáhnout i na důchod ve výši 9 000 eur.

Samostatnou kapitolou jsou důchody eurokomisařů, kteří v průběhu výkonu své činnosti stojí i mimo jednu ze dvou prý nepochybných jistot v životě člověka(daně a smrt) a smrt to není. Znáte někoho jiného, kdo by disponoval podobným privilegiem? Dle zjištění německého deníku Financial Times Deutschland dostávají tito potentáti včetně bývalého českého eurokomisaře Špidly, vykopnutého pro neschopnost z vlády do Brusele, tučné odchodné ve výši zhruba 192 000 Kč měsíčně ještě tři roky po konci mandátu. Po dosažení 65. Let věku si pak např. současný poradce premiéra Sobotky může užívat doživotní renty ve výši zhruba 115 000 měsíčně co by odměny za 5 let „dřiny“ ve prospěch nadnárodního molocha. To je panečku rovnost.

V současnosti výdaje na penze evropských úředníků tvoří více jak jednu miliardu eur ročně. Jsou placeny z rozpočtu EU, garantem jejich vyplácení jsou členské státy.

Aby nebylo mýlky, přestřelené platy nemají pouze eurokomisaři, nýbrž i samotní úředníci. Když britský premiér David Cameron kritizoval, že stovky bruselských byrokratů mají vyšší plat než německá kancléřka, držel se ještě hodně při zdi, německý deník Die Welt se jeho vyjádřením podrobněji zabýval a zjistil, že vyšší plat než německá kancléřka, 16 275 eur, nemají stovky ale tisíce euroúředníků. Pro srovnání: základní plat našeho nejvyššího ústavního činitele, prezidenta,v přepočtu 7 200 eur/měsíc, začíná již v deváté platové třídě EU a radovat se z něj či vyššího může více než 26 tisíc zaměstnanců EU včetně mnoha Čechů. Celkem pracuje Čechů/Češek v aparátu EU několik set. Výše jejich platů je však tabu – podléhá ochraně osobních dat. Zpochybněn je tím další z oblíbených pojmů EU - transparentnost.

Všechna výše zmíněná čísla jsou zajímavá ještě z jednoho úhlu pohledu. Často jsme překvapeni, jak v kontaktu s představiteli EU měknou do té doby tvrdé a logicky odůvodněné postoje politiků jednotlivých evropských států, či s jakou zarputilostí hájí do té doby normálně uvažující politici některé z Bruselu přicházející nesmysly. Veďme výše uvedené cifry v patrnosti, až budeme něčeho podobného příště svědky. Vedení EU „umí být  vděčné“. Vzpomeňme např. na pád slovenské vlády premiérky Radičové v říjnu 2011. Jak jsem předpovídal, http://miroslavcervenka.blog.idnes.cz/c/216730/Radicova-miri-do-Brusele-nebo-nekam-jinam.html ,

 odměna přišla: http://www.denik.cz/ze_sveta/slovenska-expremierka-radicova-bude-poradkyni-jourove-20150223.html .

Platy a důchody systému EU prostě představují nezanedbatelný korupční potenciál, který je nutno mít v politické činnosti na zřeteli vždy a všude. Naopak, s čím počítat nelze, je, že se proti tomu ozvou „nezávislé“ protikorupční organizace. Kdo by pak jejich nezávislost platil, že? Jediným řešením je zrušení tohoto netransparentního, nehospodárného, nespravedlivého, nerovného, diskriminačního a ve své podstatě nemorálního systému jako celku. Prvním krokem je si tuto nutnost uvědomit. Druhým začít něco dělat. Pro začátek stačí podpořit Svobodné v jejich snaze o vystoupení ČR z EU.