Důvodem mediálního povyku a pozdvižení je odvysílání osmidílného ruského seriálu „Zapomenutí vůdci“ mapující významné osobnosti sovětské éry.

Nevadí ale ve skutečnosti všem kritikům zmíněného dokumentu pouze to, že je ruský?

     S největší palbou tohoto nehorázného počinu veřejnoprávní televize přispěchal historik a pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek. Opět se potvrzuje, že tento ústav byl založen pouze jako protikomunistická organizace placená státem a čím dál tím více se dostává do konfliktu s názory lidí. Především těch, kteří prožili socialismus.  Je stále zřejmější, že antikomunistická ideologie ÚSTR je založena na historických nepravdách a proto tak často si protiřečí.

      Od  ÚSTR jistě nemůžeme očekávat, že si sám udělá pořádek v "hodnotách" po převratu v 89, kdy řada lidí skončila v lepším případě v ulicích a kanálech. V tom horším si vzala život.

    Co se ale nejen od zmíněného ústavu očekává je to, že nebude  ovlivňovat média, co je vhodné či nikoliv k vysílání . Berme jako neoddiskutovatelný fakt, že v Sovětském svazu a Rusku byly a jsou z historického hlediska významné osobnosti a pohled na některé z nich může být kontroverzní.

Především, když se ukazuje, v čem spočíval jejich přínos pro společnost v tehdejší době.

      Pro veřejné kritiky nejen uvedeného ruského seriálu by měla platit jedna zásada. Divák má právo se seznámit s různými pohledy na různé osobnosti v dějinách a poté si udělat sám závěr. Nepotřebuje, aby ho kdokoliv tahal za ruku a doporučoval co je vhodné. Nebo se snad nevysílají dokumenty s různým obsahem například o Hitlerovi?

      Na závěr malý dodatek od velikána české literatury Karla Čapka."Království lhářství není tam, kde se lže - ale kde se lhářství akceptuje." Dnes můžeme přidat dodatek. I tam, kde se propaguje.