Skoro si myslím, že by ubylo debat o zakřivení banánů a přibylo diskusí nad tím, jak bychom byli bez evropské integrace v háji.
Právě okupace a Evropa byly dvě slova, která mě provázela na návštěvě Gruzie. Ta sice geograficky jednoznačně do Evropy patří, politicky se ale pořád ne úplně dokáže vymanit z ruského vlivu a dost tím trpí.
Gruzie se totiž vidí na západě, kam podle svých obyvatel i historicky patří – a 80 % z nich podle průzkumů podporuje její snahu o vstup do EU i do NATO, ale na záda ji dýchá putinovské Rusko, které ji nechce pustit.
A tak zatímco my máme ten luxus, že můžeme z pohodlných domovů diskutovat o tom, co nám na Unii vadí, třeba pro Gruzii je vstup do Unie jedním z největších politických cílů. Vcelku pochopitelně. Gruzie totiž Evropskou unii chápe jako obrovskou příležitost, a ne jako trest.
To bylo ostatně vidět a slyšet nejen na všech oficiálních jednáních se zástupci vládní strany, opozice a nevládních organizací, ale hlavně na debatě se studenty v Euro Club Kvareli.
Na fotce jsem s kolegy, stojíme prakticky na „hranici“ s Jižní Osetií, jedním z těch dvou regionů, které okupuje Rusko a jeho vojenská základna je na dohled – ani jsme nepotřebovali ty dalekohledy.
Gruzínci moc dobře chápou, že ruské rozpínavosti a nepochopení mezinárodních hranic i práva se mnohem líp vzdoruje jako součást silného a bohatého celku. Na cestě do EU je čeká ještě neskutečné množství práce, ale myslím, že je v zájmu nás všech, aby to dotáhli.
Na všech těch jednáních jsem mimo jiné zdůrazňoval, že EU vidím jako prostor stability, bezpečí a prosperity. A s každým dalším státem, který si váží toho, co EU nabízí, bude tento prostor větší a Evropa silnější.
