Odkud? Domyslete si. Tohle má být novoroční přání a pokud byste někdo čekali, že bude tradičně zabalené do Sametu, demokracie, lásky a Havla, zcela určitě vás zklamu. Říkáme to totiž často, nahlas a poměrně rádi, nezřídka kdy při různém kladení věnců.

Ne, že by taková přání nebyla pravdivá, ale… řekněme prostě, že mají nižší schopnost přežít déle jak minutu po dočtení.

Takže přání do roku 2023 trochu jinak. Je jiné, protože České republice přeju, aby další rok byl jiný. Jeho vrchol totiž přijde s prezidentskými volbami poměrně paradoxně už na jeho začátku. Pro značnou část české veřejnosti je to solidní příležitost na moment zapomenout, že s neutuchající oblibou ráda experimentuje s politickými zjevy nevalné kvality a podívat se pravdě do očí – že to budou právě oni, kdo si to experimentování odskáčou.

Skutečnost, že si spousta lidí ráda zablbne na Václaváku zabalená do české vlajky s čepicí v barvách ruské trikolory k demokracii prostě (bohužel) patří. Nemusíme s tím souhlasit, ale jednou máme tu svobodu slova, tak se s tím musíme smířit. České republice bych ale přál, abychom se v těch lednových volbách semkli, vykašlali se na dohady o tom, kolik lidí chytá po očkování proti COVIDu lepší signál 5G a vybrali si hlavu státu, která nabízí stabilitu a na jejím prvním místě jsou zájmy většiny českých občanů. Aby nejvyšší funkci v zemi zastávala osobnost, která má dostatečně vysoký morální kredit na to, aby ji ani na vteřinu nenapadlo koketovat se zájmy skupinky vyvolených nebo jen dostatečně ukřičených.

Spláchnout se totiž můžeme jen sami. Tak bych nám všem přál, abychom se na to tentokrát vykašlali a pojednou se při volbě nové hlavy státu nestřelili do kolene. Hlavy vyndat a vzhůru. Je to jenom na nás.

Ondřej Kolář, poslanec Parlamentu České republiky za TOP 09