Drtivá většina mého pracovního týdne se tentokrát odehrála na štrasburské plenární schůzi. Ta měla dva vrcholy: hlasování o nové Komisi a schvalování rozpočtu Unie na rok 2025.
Komise a rozpočet
Nové složení Komise jsem nakonec podpořil, protože u mě lehce převládly argumenty pro tento postoj. Na řadě postů přináší nové složení Komise zlepšení oproti stávajícímu stavu. Nezastírám, že některé členy bych osobně velmi rád vyměnil, ale odmítnutím celé Komise bychom stejně nedocílili toho, že například španělská socialistická vláda vygeneruje kandidáta jiné politické orientace. Hlas pro Komisi navíc znamená, že budu mít větší možnost efektivně ovlivňovat nezbytné změny klimatické politiky i potřebné opravy Green Dealu a jeho přešlapů. V totální opozici by byl můj hlas proti nadbytečným regulacím slabší a to nechci. Hlasování o Komisi také potvrdilo, že náš konzervativní klub ECR je součástí parlamentní většiny a díky tomu získáváme v podobě Raffaele Fitta ze strany italské premiérky Meloniové místopředsedu Komise s ekonomickým portfoliem. To je průlom a značné posílení eurorealistického proudu v EU.
To, že Komise ale nemá můj hlas zdaleka daný ve všech hlasováních jsem vyjádřil hned při rozhodování o rozpočtu Unie na příští rok, kdy jsem se zdržel, protože některé navržené výdaje považuji za nadbytečné a příliš vysoké.
Dozvuky z Baku a energetická chodoba
Ani v nabitém programu jsem se nevzdal aktivního přístupu a dvakrát jsem vystoupil v parlamentní rozpravě. Nemohl jsem si nechat ujít debatu k vyhodnocení klimatické konference COP 29 v Baku. Mluvil jsem o tom, že jsem se jako člen delegace EP v Baku přesvědčil, že můj skeptický pohled vůči unijní klimatické diplomacii je oprávněný. Konference potvrdila, že EU nehraje v problematice první housle a taktika vystupovat z pozice klimatické nadřazenosti už nefunguje. Zdůraznil jsem i to, že EU došla do slepé uličky, kdy jako rozvinutá ekonomika ochotně platíme jiným státům náklady na zmírnění následků klimatických změn, ale neumíme k témuž přesvědčit třeba Čínu, která zrovna v tomhle bodě tvrdí, že nemá ještě dost rozvinuté hospodářství.
Mé druhé vystoupení zaznělo v bodu k energetické chudobě. V něm jsem musel zmínit, že vysoké náklady na energie nemáme řešit primárně kompenzacemi pro občany a firmy, ale odstraněním příčiny vysokých cen, která spočívá v unijní energetické politice a divoké dekarbonizaci.
Proti byrokracii
Během štrasburského týdne jsem rovněž zorganizoval pracovní setkání s předsedou Hospodářské komory Zdeňkem Zajíčkem, na které jsme pozval všechny české europoslance. V debatě jsme probírali zejména snižování byrokracie, které je jedním z mých klíčových témat v Evropském parlamentu. Nadbytečná byrokracie ze strany Unie totiž často nejenom komplikuje život všem firmám, podnikatelům a živnostníkům, ale zároveň podvazuje hospodářský růst.
Na straně svobody
Svůj podpis jsem jako spolunavrhovatel tento týden připojil pod čtyři návrhy usnesení Evropského parlamentu, která upozorňují na potlačování základních práv v Gruzii, Kambodži a Hong-kongu, na zhoršování pozice žen v Íránu a na nepřijatelnou situaci, kdy vojáci totalitní komunistické Severní Koreje bojují za Rusko ve válce s Ukrajinou. Tato usnesení nepřinesou zázračné zlepšení v daných místech světa, ale přesto zůstává důležitým na potlačování svobody upozornit.
