Strana Moravané má obnovu zemského zřízení jako svůj hlavní politický cíl. Buď by mohlo dojít ke vzniku tří samosprávných zemí Moravskoslezské, České a Prahy (preferovaná varianta), případně čtyř zemí Čech, Moravy, Slezska (snad i s moravským Ostravskem – tzv. Oslezsko) a Prahy. Důvody pro obnovu zemského zřízení jsou ekonomické, historické, geografické, sociologické, dopravní, politické a právní.
Z ekonomického hlediska by nahrazení čtrnácti drahých krajů znamenalo úsporu až několika miliard korun ze státního rozpočtu ročně. Úspora vyplývá z menšího počtu politiků. Právě zřízení trafik pro regionální politiky parlamentních stran byl přitom jeden z hlavních důvodů pro vznik tak velkého počtu krajů. Úředníci by byli jistě třeba i na zemských a okresních úřadech. Je ale zřejmé, že by bylo možné jejich počet snížit. Stranou Moravané požadované oddělení státní správy a samosprávy by navíc značně omezilo vliv politiků na úředníky. Často se setkávám s nesmyslným argumentem typu: „No, já jsem také proti těm nesmyslným krajům, ale když už to stálo tolik peněz je zřídit, tak bych je nerušil“. Jenže spoustu peněz stálo nejen jejich zřízení, ale hlavně jejich provoz, takže čím dříve je zrušíme, tím více ušetříme.
Z historického hlediska fungovalo zemské zřízení nejméně od třináctého do dvacátého století a v okolních vyspělých zemích (Německo, Rakousko) funguje dodnes. Proč tedy vymýšlet nové nefunkční modely a nevrátit se k osvědčenému zemskému uspořádání? Důležitým faktorem je také po staletí pěstovaná identita lidí spojená s jejich zemí. K moravské národnosti se při posledním sčítání přihlásilo téměř 700 000 lidí a jistě by i většina dalších obyvatel Moravy o sobě tvrdila, že jsou Moravané. Kdo ale o sobě řekne, že je Vysočiňák, nebo Zlínskokrajan? To asi nikdo!
Správní a samosprávné celky by měly respektovat přirozené hranice. To je také případ historických zemí Čech, Moravy a Slezska, které v podstatě odpovídají úmořím Severního (Čechy), Černého (Morava) a Baltského (Slezsko) moře. Z pouhého pohledu na mapu je zřejmé, že současné umělé kraje nerespektují ani fyzicky-geografické hranice v podobě řek, rozvodí nebo pohoří, nerespektují ale ani hranice etnografických regionů, které ovšem opět vychází z fyzické geografie. Tak se například v takzvaném Zlínském kraji nesmyslně ocitla část Slovácka, Valaška a Hané.
Ze sociologického hlediska je zajímavé, že historické země celkem přesně odpovídají tzv. NUTS II statistickým celkům. Současné kraje jsou příliš malé a navíc nesouměřitelné. Zatímco tzv. Moravskoslezský kraj má přes 1 200 000 obyvatel, v Karlovarském kraji žije jen necelých 300 000 obyvatel, tedy méně než v největším krajském městě Brně. Stejně tak nemůžeme porovnávat význam Brna (380 000 obyvatel bez přilehlých obcí, přes 600 000 obyvatel žije v brněnské metropolitní oblasti) a například Jihlavy (centrum tzv. Kraje Vysočina, 50 000 obyvatel), Pardubic, Zlína nebo Karlových Varů. Zajímavé je, že pro účely rozdělování evropských dotací v minulém dotačním období v Regionálním operačním programu musely být kraje uměle slučovány do ještě nesmyslnějších tzv. regionů soudržnosti, které svojí velikostí odpovídaly statistickým regionům NUTS 2. Je vidět, že i Evropská unie má se současným správním rozdělením ČR problém. Proč tedy neobnovit historicky osvědčené země? Požadavek obnovy zemského zřízení a nesmyslnost současných krajů navíc podporují i poslední práce renomovaných sociologů.
Podobně se proti současným krajům ozývají také odborníci na dopravu. Vždyť například spádovost dnes krajského města Jihlavy se omezuje asi na území bývalého okresu Jihlava. Celá východní část tzv. Kraje Vysočina (Třebíčsko, Žďársko) má převažující spádovost na Moravu do Brna, zatímco západní část tohoto kraje (Pelhřimovsko, Havlíčskobrodsko) je orientována směrem do Čech. Za velice problematické lze označit snahy některých krajů znesnadnit lidem cestování mezi kraji. Je to vidět například na snaze Kraje Vysočina nepovolit obcím na Třebíčsku zapojení se do integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (IDS JMK), ačkoliv sám žádný regionální dopravní systém nemá. Dalším příkladem může být třeba uměle vytvořená dopravní bariéra uprostřed údolí Malé Hané, která je rozdělena mezi tzv. Pardubický a Jihomoravský kraj, případně podobná bariéra uprostřed Slovácka (Dolnomoravský úval), které je nesmyslně rozděleno mezi tzv. Zlínský a Jihomoravský kraj. Posledním příkladem je území moravského Dačicka, které bylo nesmyslně připojeno k tzv. Jihočeskému kraji. Stalo se tak jakýmsi apendixem, který nikoho v Českých Budějovicích příliš nezajímá. Vzhledem k moravské identitě obyvatel tohoto regionu a jejich nevoli stát se součástí Jihočeského kraje měl dokonce první jihočeský hejtman Jan Zahradník (ODS) neoficiálně prohlásit, že buď budou obyvatelé Dačicka Jihočeši, nebo k nim z krajského rozpočtu nepůjde ani koruna. Vypadá to, že zatím bohužel platí obojí.
Z politických důvodů lze uvést skutečnost, že obyvatelé Moravy volí jinak, než obyvatelé Čech. Projevuje se to jak v parlamentních volbách, tak třeba i ve volbě prezidentské. Je to dáno jak odlišnou mentalitou (mezi Moravany, je např. více věřících, což se projevuje silnější pozicí KDU-ČSL na Moravě než v Čechách), tak i tím, že po sto let trvajícím ekonomickém ožebračování Moravy na úkor Čech a zejména Prahy, je ekonomická situace moravských rodin horší, proto jsou více náchylní k volbě levice než v Čechách a zejména v Praze.
A konečně z právních důvodů lze uvést skutečnost, že ačkoliv ke zrušení zemského zřízení došlo protiprávně bez mandátu totalitním zločinným komunistickým režimem, nedošlo dodnes k jeho restituci, ačkoliv v roce 1990 vydalo československé Federální shromáždění stále platné prohlášení o protiprávnosti zrušení Moravskoslezské země.
Doufám, že výše uvedené důvody, které budou podrobněji popsány v Brně 30. září 2016 v příspěvku na konferenci věnované sebeurčení evropských regionů a národů, přesvědčí i stávající podporovatele nefunkčního krajského zřízení, kterých stále ubývá (viz např. změna názoru u někdejšího ministerského předsedy Petra Pitharta), o nutnosti jeho zrušení a obnovení historicky osvědčeného zemského zřízení. Ostatně soudím, že samospráva Moravy musí být obnovena.
Přihlásit se na konferenci Sebeurčení evropských regionů a národů, která se uskuteční v pátek 30. září 2016 v Brně, je možné na tomto odkazu: http://www.moravane.cz/konference/
