Pro úspěšnost České republiky v budoucnosti je rozhodující její konkurenceschopnost pracovních sil. V dnešním globálním světě je to nezbytné. Podívejme se však na to, jakou motivaci konkurencí mají naši žáci pro vstup na střední stupeň vzdělávání, ale i při vstupu do vysokých škol. Dá se říci, že skoro nulovou. Dnešní střední školy (a učiliště s maturitou) se doslova přetahují o žáky, kteří vycházejí ze základních škol. Že mají i několik čtyřek na vysvědčení, to nevadí. Školu je třeba naplnit na maximum, za každého studenta jsou škole přece poukazovány finance. Děti i rodiče to vědí. A tak až na ctižádostivé žáky, kteří chtějí chodit na prestižní školu, nemají důvod dostatečně se připravovat na přijímací zkoušky. Připravených míst na středním školství je minimálně o 40 % víc než vycházejících žáků. Vůle provést optimalizaci středního školství je na krajích minimální. Školy, jejich ředitelé, učitelé, ale i studenti naříkají nad podfinancováním škol, prostředky se však rozmělňují a využívají se tak neúčelně.
Studuje-li více než 90 % populace školu zakončenou maturitou (a skoro všichni ji získají), není divu, že kvalita výstupu musí být nutně nižší než v dobách, kdy maturity skládalo méně než polovina populace. Gausova křivka hodnoty inteligence populace je v tomto smyslu víc než vypovídající.
Naprosto shodná situace je ve vysokém školství. Pokud mám správné informace, studuje dnes ve všech formách vysokoškolského studia v ČR na 400 tisíc lidí. Je-li průměrná doba studia 5 let a v populačním ročníku je 100 tisíc lidí, pak v současné době studuje vysoké školy na 80 % lidí populačních ročníků, které jsou ve věku pro vysokoškolská studia. Nechci nikoho podceňovat, že by však tímto enormním rozvojem počtu studentů středních a vysokých škol zákonitě nedošlo ke snížení kvality výstupů, není možné.
V souvislosti se zvýšením počtu studentů nutně muselo dojít k navýšení počtu vyučujících. Máme dostatečný počet kvalitních vyučujících? Obávám se, že ne. Máme dost prostředků na školství v tomto extrémně širokém rozsahu? Určitě také ne, aby mohlo být na solidní úrovni. Jak z toho ven? Zdánlivě jednoduše. Tam, kde není dostatečný počet kvalitních studentů, zmenšit rozměr škol, tím celého školství. Ostatně plýtváme prostředky ve školství i jinak. Počítejte se mnou: tříleté dítě nastoupí do mateřské školy. Do základní školy nastupují od 6, ale i 7 let. Na základní škole je 9 let, na učilišti 3 roky, další dva na nástavbě k maturitě, ti „šikovnější“ si přidají ještě dva roky na VOŠ a na vysoké škole pak studují 5-6 let nebo i víc, pokud několikrát přestoupí z jedné VŠ na jinou. Takže není problém strávit ve školství 25 let i více. To je víc než třetina průměrné délky života! Připočteme-li věk před nástupem do MŠ a dobu strávenou v důchodu, je jasné, že v produktivním věku strávíme méně než polovinu života. Z toho pak vyplývá, že jeden pracující musí zabezpečit nejméně jednoho člověka, který nepracuje. A kromě jiného financuje ze své práce i školství, důchody.
Na závěr zmíním ještě jeden faktor dnešní snížené připravenosti žáků a studentů. Je jím bezpochyby nižší kázeň. Je samozřejmé, že hodně záleží na kvalitě vyučujících a na tom, jak žáky dokáží zaujmout. Bez podpory ze strany rodičů i společnosti však mají s kázní některých jedinců problémy i vynikající pedagogové. A takoví jedinci dokáží rozložit i celý třídní kolektiv. Nedokážeme-li se postavit k chování takových žáků rázně, a to třeba i vyloučením ze školy (včetně ZŠ), budou slušní trpět na jejich úkor.
