informace o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala 23. a 24. červa, je mimořádně důležitá. Mimořádně důležitá pro Českou republiku a pro naše občany. Tato Komise, Evropská komise, když se ujímala svého mandátu, tak zavázala k tomu, že chce být komisí, která bude geopolitickou. Možná, že zpětně vzato ani nevíme, jak významné to bylo prohlášení a jak významný to byl programový závazek. Protože právě geopolitika je dnes téma, které vidíme, že zasahuje do našich životů. A cítíme to doslova při každé platbě u benzinové pumpy nebo za potraviny.
Ano, je velmi důležité, že se Evropská rada věnovala západnímu Balkánu, a to je můj první ze 3 bodů. Frustrace z toho, že na západním Balkáně se stále jakoby vyjednává a není tam žádný postup, není tam žádný vývoj, frustrace z toho, že některé státy, například Bulharsko, si vzalo jako rukojmí Severní Makedonii z vnitropolitických důvodů, aby je nepustilo dál v tom vyjednávání o kandidátském statusu, je nepřijatelnou. Nicméně taková jsou pravidla. Veto má i každý další stát.
A pokud nebo dokud Bulharsko tento proces blokovalo – a mluvím teď v minulém čase – nešlo s tím nic dělat. Nicméně měli bychom nejenom mluvit o Bulharsku, ale měli bychom se podívat třeba také na Srbsko. Když totiž tato země, která je z hlediska plnění svých závazků nebo vyjednávání s Evropskou unií mezi nejlepšími, se rozhodne nakupovat sofistikované zbraňové systémy v Rusku nebo v Číně, a dokonce už je zaplatila a dostala do používání pro své ozbrojené síly, tak bychom měli zpozornět.
V téhle době se zavazovat ve strategických nákupech k těmto mocnostem, které ohrožují světový řád založený na neporušitelnosti hranic, je velmi nebezpečné. A zrovna na Balkáně jsou hranice tak citlivou věcí. A zrovna Srbsko má takovou potíž se smířit s tím, že některé komunity, které žijí mimo jeho hranice, zkrátka se budou k němu hlásit možná z hlediska kulturního, jazykového, ale z hlediska občanství budou zkrátka součástí jiných geografických celků.
Tohle je velmi citlivá věc. A neměli bychom přehlédnout, že prezident Aleksander Vučić, kterého dobře v Praze známe, o těch strategických nákupech tvrdí, že jde pouze o rozvíjení přátelských vztahů. Já mám za to, že Evropská komise, pokud chce být skutečně geopolitickou a dostát své roli v této citlivé době a pokud Česká republika do toho může dnes, jako předsedající Evropské radě, promluvit, neměli bychom zapomínat na to, že nakupování od Ruska v těchto složitých dobách, například v oblasti zbraní, jako to vidíme v Srbsku, může být mimořádně nebezpečné pro celý region, nejenom pro Srbsko jako takové.
Neměli bychom totiž přehlédnout, že právě Rusko se do západního Balkánu snaží prosadit, má tam svoji „humanitární“ základnu, kde má svoje jednotky dislokovány a které tam, jak tvrdí Ministerstvo zahraničí Ruské federace, plní humanitární úkoly. Opak je pravdou. Rusko má základnu v Srbsku právě proto, aby mohlo ovlivňovat dění v této zemi, a to i za použití armády. Takže když se na to podíváme, na západním Balkáně, o kterém pan vicepremiér mluvil dlouho, protože to bylo významné téma Evropské rady, tak na západní Balkán se prolomila geopolitika způsobem, že tam vidíme snahy Íránu, Číny, Saúdské Arábie, Ruska a dalších států, dalších mocností. A neměli bychom zapomínat, že pokud tam nebude Evropská unie, pokud tam nebude Česká republika, otevíráme dveře právě zájmům, které mají trochu jinou představu o tom, jak bude vypadat Evropská unie.
Můj druhý bod se týká kandidátského statusu pro Ukrajinu. Bravo! Výborný výsledek. Málokdo věřil, že se podaří v tak rekordní době, v tak složité a citlivé věci, jako je zrovna válkou zkoušená Ukrajina, prosadit něco nebývalého, historicky důležitého. Ale to, že se to podařilo vyjednat, najít konsensu, je obrovský úspěch. A je to také závazek, který my tady v Senátu jsme podporovali před několika měsíci, když se zdálo, že ten cíl je ještě tak daleko. Proto jsme chtěli poděkovat vládě České republiky a dalším členským státům, že dokázali tento konsensu vybudovat, prosadit.
A jenom musíme s lítostí připomenout, že nejenom Ukrajina, ale i Moldavsko, kde máme území Podněstří, nebo Gruzie, o které dneska už také byla řeč, jsou všecko země, na jejichž území operují vojska Ruské federace. Tomu kontaktu s Ruskem v těchto zemích se zkrátka nevyhneme. A neměli bychom zkoušet se tvářit, že ten kontakt nebo ta konfrontace, ta soutěž už tam dnes neprobíhá. Vidíme to ostatně na snaze Ruské federace do těchto zemí promítat svoje představy, zamíchávat se do volebních debat, zkoušet ovlivňovat výsledek voleb nebo ovlivňovat veřejné mínění prostřednictvím tisku a dalších médií.
Proto je tak důležité, že se Evropská komise zachovala geopoliticky a po splnění všech kritérií, žádné slevy nejsou na obzory, vyžadovat, aby i tyto země – a mluvíme o velmi dlouhé cestě – splnily všechny parametry a mohly vstoupit do Evropské unie. A mluvíme o horizontu, který je daleko, daleko ještě před námi. A poslední můj, třetí, bod – energetika. Z hlediska energetické bezpečnosti je dnes nesmírně složitá situace. Kdo má energii, kdo má vliv na energii, kdo ji má pod kontrolou, ten má vliv politický, ten má vliv strategický. A může v podstatě ovlivňovat dění v celých regionech nebo na celých kontinentech.
Proto je tak důležité, že se tady v Evropské radě, v rámci jednání Evropské rady tolik pozornosti věnovalo tomu, abychom pokročili ve vyvázání ze závislosti na dodávkách plynu z Ruska, ropy z Ruska a dalších. Například uhlí nebo paliva pro naše jaderné elektrárny z Ruska. Jsou tady dobré zprávy. ČEZ nedávno, myslím, že včera, zveřejnil informaci, že od nynějška již nebude nakupovat palivo pro jaderné elektrárny v Rusku, ale že sehnal alternativního dodavatele, který je bezpečný. Ale těch zpráv je potřeba více. Versailleská schůze Evropské rady, mimořádná, po tom, co došlo k vpádu na Ukrajinu, se totiž zavázala jménem celé sedm a dvacítky, že co nejrychleji se vyvážeme za závislosti na ruských energiích a na ruských dodávkách.
Zdá se mi, že v tom je potřeba ještě udělat hodně práce. A v tom má nejenom Evropská unie, ale také vláda České republiky naši plnou podporu. Energetická bezpečnost je dnes otázka, která se dotýká doslova každého z nás. A proto jsem chtěl panu vicepremiérovi poděkovat za jeho podrobnou informaci z jednání Evropské rady 23. a 24. června. A držíme palce českému předsednictví, aby pomohlo Evropské komisi, která si dala za cíl být geopolitickou komisí, aby v těchto nejistých dobách také dokázala prosadit a obhájit zájmy našich občanů.
Děkuji.
