Já navážu na to, co říkala moje předřečnice, protože vedle těch velmi významných sociálních dopadů a vůbec otázek nad fungováním institucí v ČR, které mají za úkol kontrolovat trh, je tady také otázka bezpečnosti. Ano, liberalizovali jsme sektory energetiky, elektřiny, uhlí, ropy a plynu. Ale přesně ta formulace, kterou dnes projednáváme v rámci novely energetického zákona, a sice výkon státní správy v energetických odvětvích, zasluhuje naši pozornost. Zasluhuje naši pozornost z hlediska bezpečnosti, z hlediska energetické bezpečnosti, z hlediska národní bezpečnosti.
Úvodem chci jenom ubezpečit kolegy, že budu hlasovat pro tuto novelu, protože je velmi potřebná, ale je to jenom jeden z kroků na cestě. Vláda jich dělá dost, ale stále jich dělá velmi málo s ohledem na to, co je dnes ve hře.
Když se podíváme do historie, státní koncepce energetická z roku 2015, která brzy bude v nové verzi předkládána, počítá s mnoha věcmi, které se vlastně nedokončili. Počítá s propojením, například plynovým severojižním, na Polsko a na Rakousko, které zůstalo jenom na papíře. A přitom už v roce 2015 bylo zřejmé, že z důvodu národní bezpečnosti pro posílení suverenity ČR je nezbytné, abychom byli napojeni. Kdo má energii, kdo má pod kontrolou energetiku, má moc. Kdo má moc, může mluvit o suverenitě.
Pokud naše plány z roku 2015 zůstaly jenom na papíře, tu suverenitu jsme odevzdali. Neposílili. Komu jsme ji odevzdali? Obchodníkům a výrobcům energie, obchodníkům s energiemi, kteří si prosadili svou, a když půjdeme do historie Energetického regulačního úřadu, zjistíme, že tam najdeme celou řadu velmi zajímavých případů, kdy právě to byli obchodníci, kteří si prosadili svou, vláda neměla dost nástrojů k tomu, aby se postavila za občany ČR, za spotřebitele, kteří dnes platí neuvěřitelně vysoké ceny za dodávky energií. To znamená, my dnes vidíme před sebou výsledky nesystematické, nedůsledné práce vlád, tak jak šly od roku 2015, a to nechci paušalizovat, byly tam i případy pokusů tu situaci dostat pod kontrolu, ale ne všechny byly úspěšné.
Proč o tom mluvím? Já jsem si včera přečetl výroční zprávy BIS a z jedné vám budu citovat. Důležitým tématem byla nadále energetická bezpečnost, píše BIS. Přetrvávala řada jevů, které negativně ovlivňovaly energeticko-bezpečnostní zájmy státu i v roce 2016. Lze mezi ně řadit aktivní lobbing soukromých subjektů proti klíčovým infrastrukturním projektům popsaným ve strategických dokumentech státu, snahy zasahovat do regulatorních rozhodnutí či selhání některých státem ovládaných společností při správě aktiv zásadních pro energetickou bezpečnost ČR. Strana 6, výroční zpráva BIS z roku 2017.
Když se podíváme do dalších, mohl bych citovat, jenom uvedu příklad. V roce 2019 se píše něco podobného. Variace na toto téma zglajchšaltované, odbyté, lajdácké práce na poli energetické bezpečnosti najdeme například i v roce 2020. Čili je tady problém. Je tady problém s bezpečností, s národní bezpečností. Jedna malá novela týkající se energetického zákona to nezachrání. My jsme proto se k tomuto tématu včera sešli, na výboru jsme projednávali dopodrobna, za přítomnosti představitelů ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva financí, protože ministerstvo financí má na starosti účast státu v těch rozhodujících společnostech, jako je například ČEZ a další, ale také předsedy Energetického regulačního úřadu Stanislava Trávníčka, také ředitele BIS a dalších zástupců státní správy.
Přijali jsme usnesení s č. 185, které doporučuji, abyste četli na pozadí té dnešní diskuse. My se k tomu totiž budeme muset vracet, protože ta otázka bezpečnosti, národní bezpečnosti ve sféře energií a dodávek energií je naprosto zásadní. Vidíme to dnes. Dostali jsme se do pasti, do pasti nabídek na levnou energii z Ruska, kterou v řadě států EU šéfové vlád a států preferovali, protože byla zkrátka krátkodobě výhodná. Tak jsme dnes v pasti, v energetické pasti, v ruské energetické pasti, ze které není rychlá cesta ven. Proto je potřeba, abychom k tomuto tématu přistupovali nejenom proto, že je třeba zpřesnit energetický zákon a naplňovat zásobníky.
To je věc, která se týká skutečně suverenity státu. Ale je tam skutečně celá řada dalších otázek, do kterých dnes nebudu zasahovat, protože bych zabral příliš mnoho času. Jenom chci upozornit ctěné kolegy a kolegyně, že brzy bude akciová společnost ČEZ mít valnou hromadu. Mě bude velmi zajímat, jakým způsobem tam bude vystupovat zástupce státu. A ostatně můžeme ocitovat i usnesení výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, které včera vyzvalo vládu, aby mimo jiné – těch bodů tam je celá řada – na valné hromadě ČEZ, která bude 28. 6., informovala i ostatní akcionáře o tom, jaké vážné dopady ruská vojenská agrese proti Ukrajině má na energetickou bezpečnost České republiky, na celkové směřování celého senátoru energetiky a také na sociální situaci v zemi. A předložila jim zároveň návrh opatření, která bude navrhovat v rámci ČEZ.
Všechny ty firmy, o kterých budeme mluvit a kterých se ta otázka týká, jsou zpravidla soukromé. Nad nimi ale musí být stát, regulační orgány státu, abychom prosadili ty priority, které se týkají národní bezpečnosti, které ochrání slabé. Vidíme to dnes na fakturách za elektřinu a za plyn, které lidé nemohou často si dovolit ani platit. A abychom získali zpátky suverenitu nad naším energetickým odvětvím.
V roce 2015 v té národní strategii pro energetiku to je napsáno černé na bílém. Bohužel to zůstalo pouze zbožným přáním. Je příležitost, abychom spolu s vládou – a není to záležitost jediného resortu – připravili politickou diskusi k tomu, abychom na těchto prioritách našli schodu napříč naším politickým spektrem. Proto chci pozdravit i paní předsedkyni podvýboru pro energetiku. Je to vážná otázka také pro Senát. A je potřeba, abychom se tomu nadále věnovali.
Děkuji.
