projednáváme novely zákonů o státní sociální podpoře a o pomoci v hmotné nouzi. Pan ministr krátce naznačil, v jak složitém období jsme, potřebujeme mnohem větší flexibilitu a schopnost pomáhat těm, kteří jsou potřební. Jeho diagnóza je velmi přesná, protože potřeby porostou, ceny za potraviny letí raketově vzhůru, lidé začínají šetřit. A to ještě nevíme ani finální účet za energie. Ale už dnes víme, že bude mimořádně nákladný a že je potřeba se na ten šok připravit. Ten systém už dnes, nemluvíme o tom tady poprvé, je přetížen. Úřady práce už v minulých letech doslova praskaly pod náporem, a to jsme ještě nemluvili v té době o přílivu uprchlíků.
Když do toho započítáme ty nové potřeby lidí, kteří se budou možná poprvé rozhodovat o tom, že by si mohli zvážit požádat o nějakou pomoc, ten první kontakt bude pro ně velmi složitý. Celá řada z nich totiž nikdy o žádnou dávku nežádala, platili daně, odváděli dávky na pojistném, jak se patří, a dnes můžou zažívat pocit nepatřičnosti, můžou mít možná pocit trapnosti nebo dokonce často nemusí všem těm věcem a nařízením rozumět. A budou mít ostych požádat o pomoc. Ale požádat o dávku není přece ostuda, zejména v případě, že žijeme v tak mimořádné době, jako je to dnes, jak pan ministr zmínil.
Je obecně známo, že v dnešní době zdaleka ne všechny dávky se u nás využijí. A přitom ten počet potřebných raketově poroste, systém už dnes je komplexní. Proto bude velmi potřeba zjednodušovat, vysvětlovat, doprovázet a dělat osvětu. Zdá se mi, že ještě významnější než v minulosti bude, abychom lidi naváděli k tomu, na co mají vlastně nárok. Pro to, aby to objevili, je potřeba vyškolit síť poradenství nebo poradců, a to ne pro Prahu nebo tam, kde sídlí ministerstvo, nebo tam, kde jsou krajské úřady, v jednotlivých regionech, ale doslova v terénu, někde tam, kde v regionech bude nejvyšší náraz té inflace nebo kde budou potřeby nejvyšší.
Proto by mě zajímalo, jak ministerstvo bude připravovat tuto síť poradců, poradenství, nemusí to ostatně dělat samo, může k tomu využít celou řadu dalších, existujících, vládních i nevládních institucí. Ostatně bychom se mohli podívat i na to, co dělá takový státní podnik, jako je Česká pošta, protože Česká pošta dělá někdy dnes činnosti, které asi z hlediska toho obratu dávají smysl, např. prodává stírací losy. Ale kdyby na poště byla přepážka, tam, kde si lidé chodí pro důchody nebo pro doporučenou poštu, s někým, kdo jim poradí, na co mají vůbec nárok, kde se mohou zeptat, kde bude srozumitelným jazykem návod, jak postupovat, možná že uděláme pro to, abychom se připravili na ten podzim, dost právě tehdy, když se na to zaměříme dnes, kdy ještě na to je čas.
Proto jsem chtěl vyslovit podporu těmto dvěma novelám, o kterých dnes hlasujeme, a zároveň vyjádřit obavu, abychom ty, kteří tu pomoc budou potřebovat, nenechávali úplně bez informací, stát stranou, v pocitu, že žádat o dávku je vlastně věc neslušná. Měli bychom připravit informační systém, osvětu, využít k tomu všech těch antén, které dnes nejenom ministerstvo, ale i veřejná správa ve spolupráci s neziskovkami má už k dispozici.
Děkuji.
