„Je mi jedno, kolik let mě ještě čeká. Co přijde, to přijde. Jsem spokojená. Všem lidem přeju, aby se měli tak dobře jako já, aby takhle podobně mohli dožít,“ svěřila se oslavenkyně. „Jím všechno, nic si nemusím odpírat. S pomocí chodítka ujdu pár kroků. Jenom už špatně slyším. Sluchadlo ale nenosím. Na co? Když mně chce někdo něco říct, ať se snaží,“ dodala.

Jak prozradila Anna Altmanová, její nejoblíbenější knížkou je Šakal, kterého dostala v 15 letech, a jehož hlavním hrdinou je pes. I v televizi se nejraději dívá na filmy o zvířatech a o přírodě.

„Paní Altmanová je živým příkladem toho, že věk je jenom číslo, nic neznamená. Důležitější je, jak se člověk cítí,“ poznamenal náměstek Pavel Svoboda. „Je obdivuhodné, že jí to ve 101 letech pořád myslí a že má v sobě ještě tolik humoru,“ doplnil.

Anna Altmanová se narodila 21. března roku 1916 v obci Železnice u Jičína. Pracovala jako opravářka žehliček a dalších drobných elektrospotřebičů. Vychovala dvě děti, dceru a syna, a podílela se také na výchově svého vnuka. Velkou část života prožila v Liberci. Do domova seniorů přišla v roce 2010. Zpívala ve zdejším pěveckém souboru Šedinky, se kterým jezdila koncertovat i mimo Vratislavice nad Nisou.