Averze lidí k politice je skutečně silná a v kampani to zažíváme dokonce i my, kteří jsme s ní doposud neměli nic společného. Na mítinku v Blansku jsem skutečně zažil, jak na nás nějaký muž křičel, že by nás měli všechny postřílet, protože jsme zlikvidovali a rozkradli republiku.
Nemám to tomu pánovi za zlé. Je to příklad zoufalého člověka, typického produktu dnešní doby. Máme jakousi demokracii, ale ta je nám k ničemu. Můžeme svobodně protestovat, ale nikdo nás stejně neslyší, a ti, proti kterým je mířen, se mu jen vysmějí. Vloni uspořádali odboráři obrovskou demonstraci proti Kalouskovi, ale ten se jim jen smál a pak šel s jejich předákem na pivo.
Jednou za čtyři roky odevzdat hlas a pak mít jen právo mlčet, to opravdu není demokracie. Pánové v posledních vládách jakoby si mysleli, že toto je jejich stát, ale to se pletou. Ten stát je nás všech a je na čase zatřást s tímto zkamenělým systémem, který už jen sám sobě nalhává, že funguje.
Něco je ve vzduchu, a když jezdíme mezi občany, tak to cítíme každý den. Říká se tomu „blbá nálada“, ale já to vidím ještě mnohem hůř. Vidím rezignaci, smutek, někdy i zoufalství. Lidé už ztratili naději, že lze něco změnit. A my se musíme pokusit jim ji vrátit.
Prosím sledujte mé texty i
na mém Facebooku
https://www.facebook.com/usvitadam