Můžeme s tím souhlasit, nebo nesouhlasit, můžeme to považovat za populistické gesto, nebo naopak za rozumný krok, ale faktem prostě je, že v okamžiku, kdy se naší zemi nedařilo, přijali politici rozhodnutí, kterým zmrazili platy nejen sobě, ale také ostatním ústavním činitelům včetně soudců.

Co následovalo? Soudcovský stav se proti tomu vzepřel a právě soudci následně sami o sobě rozhodli, že oni jsou něco víc, že jejich nezávislost, stojí a padá s tím, že jim se platy zmrazovat nebudou a že oni se nijak uskromňovat nemusejí, a to na rozdíl od všech ostatních, od kterých se při výkonu jejich povolání také předpokládá, že budou nezávislí. Jinými slovy, soudcovský stav sám o sobě rozhodl, že soudci mají na rozdíl od všech nás obyčejných smrtelníků jiné žaludky, jiné potřeby, jiná práva, že jich se nutnost šetřit nijak netýká. Proč? Prostě proto.

Současné hádky o skokové úpravě platů politiků, souvisejí právě s tím, že v odměňování ústavních činitelů následkem soudcovské svévole nastal zmatek, neb jedna skupina ústavních činitelů, totiž soudci, se prostě utrhla, což při obecně pojaté úpravě odměňování ústavních činitelů prostě vytváří problém.

Soudci úplně stejně jako my všichni ostatní pracují, jedí, pijí, vyměšují či souloží. Neexistuje žádný důvod, proč by jen pro ně měla existovat jiná pravidla odměňování než pro všechny ostatní lidi placené z eráru. Jediný rozdíl je v tom, že kupříkladu policisté, státní zástupci, vojáci či kdokoli jiný, od koho rovněž očekáváme nezávislost, sami o sobě rozhodovat nemohou.

Jediné správné řešení tohoto nechutného excesu, který s právem ani spravedlností nemá nic společného, je, že se najde dostatečně silná a odvážná politická reprezentace, která se této soudcovské nadutosti, namyšlenosti a nenažranosti, prolezlé od soudů nejnižší instance až po soud ústavní, postaví a soudcovský stav nekompromisně navrátí mezi nás obyčejné smrtelníky.