_profil_top.jpg)
_profil_anotace.jpg)
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch je hlupák, pokud tvrdí, že zákonem o nulové toleranci k alkoholu se podařilo zachovat nulu alkoholu v krvi vodáků a cyklistů. Nic není vzdálenějšího pravdě!
V normální zemi obvykle řídí zahraniční politiku ministr zahraničních věcí. Jenže my nemáme ministra zahraničních věcí, nýbrž Pocheho podržtašku Petříčka, jehož kdokoli svéprávný nemůže brát vážně.
Bývalá britská premiérka Theresa Mayová vyjednala s Bruselem dohodu o odchodu Velké Británie z Evropské unie, která ovšem v britském parlamentu třikrát neprošla. Mayová padla, nastoupil Boris Johnson.
Rád bych touto cestou upozornil popletené redaktory České televize, že Evropská unie opravdu, ale opravdu není totéž co Evropa. V Událostech, komentářích to opět zaměňovali bruselský zpravodaj Lukáš Dolanský i jeho berlínský kolega Martin Jonáš.
Něco tak příšerného jsem neviděl, ani nepamatuju. Pokud by tohle mělo být jakýmsi koncentrátem výsledku třiceti let budování demokracie v České republice, pak jsme těmi klíči zvonili naprosto zbytečně.
Stále stejná parta, stále stejná jména, můžeme jim říkat havloidi, pravdoláskaři, pražská kavárna, věční petenti nebo jinak. Na tom nesejde. Považují se za majitele jedné jediné správné pravdy...
Ještě před čtyřmi pěti lety to byl Facebook normální komunikační platforma, kde se spolu lidé normálně bavili, někdy hádali, občas si zanadávali. Prostě normální život. Pak ovšem přišla migrační krize a islamizace starého kontinentu...
Média hlavního proudu nás bombardují, jak je jejich stádovitým zvykem, jedním jediným správným pohledem na věc. Ale existují také jiné úhly pohledu.
Jestliže všechny názorové proudy nemají stejné podmínky, není ta soutěž férová. Naopak je to cesta zpět do totality. Přesně tohle dělali komunisté i nacisté. Zavírali lidem ústa. A když to nestačilo, zavírali i lidi. Přesně tam i Facebook opět míří.
Po demonstraci na Letné nemusí mít o svoji budoucnost strach Andrej Babiš, nýbrž straničky tzv. demobloku.
Předseda ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček pro Českou televizi uvedl, že zvolení kandidáta hnutí Svoboda a přímá demokracie Michala Semína do Rady ČTK by byl obrovský koaliční problém.
Vznik nové parlamentní strany Trikolóra, jež nepochybně zamíchá politickými poměry v zemi, nestál České televizi za jediné slovo v hlavní večerní zpravodajské relaci. V Událostech. Asi se to neudálo.
Samozvaným spasitelům z té svazácké partičky, co si říká Milion chvilek pro demokracii, nestačí, že svojí hloupostí Andrejovi pomohli vyhrát další volby, už svolávají další a další demonstrace.
Čím dál víc nabývám dojmu, že všichni ti sluníčkáři, multikulturalisté, genderisté, klimatičtí alarmisté a jiní političtí úchylové jsou nejspíš nějaký jiný živočišný druh než my lidé. Tolik tuposti přece člověk v hlavě nemůže mít.
Kdysi za časů oněch nám dle komunistické společensko-politické metodologie vtloukali do hlavy, že existují země socialistické, kapitalistické a rozvojové. Přidržme se tohoto členění a podívejme se, jak skrz tyhle staré brýle vypadá současný svět.
Normální člověk chodí na demonstrace, aby podpořil to, k čemu je akce svolaná. Jen gauner a ubožák tam leze proto, aby druhým jejich akci rozbíjel či znemožnil.
Po policejním vyšetření a očekávaném odložení kauzy „pobodaný poslanec TOP 09 Feri“, jež v našich médích suverénně přebila více než 300 mrtvých na Srí Lance, můžeme po objasnění, že dotyčný opilec se rýpl o okenní parapet, učinit tento dílčí závěr:
Kouzlo zastupitelské demokracie je v tom, přesněji – by mělo být v tom, že zástupci nás občanů-voličů, kteří nás v zastupitelských sborech reprezentují, tam zasedají, přesněji – by měli zasedat, v poměru, který alespoň přibližně odpovídá...
Pařížská katedrála Notre Dame ještě vesele plápolá, ale z obrazovky veřejnoprávní České televize už jsme ubezpečováni, že požár nijak nesouvisí. S čím že nesouvisí, ani není třeba dodávat.
V neděli odpoledne jsem lepil píchlou duši a při té příležitosti také měnil oba pláště u kola. U této bohulibé činnosti jsem měl puštěnou televizi, pročež jsem coby vedlejší produkt naprosto nebohulibě vyslechnul takřka celé Otázky Václava Moravce.
