minulost a budoucnost EU

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz.

Nyní se nacházíme ve třetím stadiu integrace. Expanduje trh ve smyslu – dovoz – vývoz – vnitřní trh. Máme nastolenou základní svobodu pohybu zboží, sužeb, kapitálu a osob. To jednoznačně pozitivně posiluje vnitřní dynamiku unie, ekonomiky jednotlivých států a tím i ekonomiku naší České republiky. Můžu za sebe prohlásit, že to bylo dobře nastaveno a funguje to. Rozhodně bych zde nic neměnil.

Po třetím stádiu má pro nás nastat hospodářská měnová integrace. Na řadu přichází společná měnová politika – euro. Euru jako takovému říkám ano, ovšem za předpokladu, že to občané schválí v referendu na základě správných a nezastíraných dat a informací.

Pátým stádiem EU, které nás čeká je „Politická unie“. Ta pro mě absolutně není akceptovatelná. Jde v podstatě o předání všech pravomocí na unijní instituce a vzdání se vlastní suverenity.

Uvědomuji si, že to v Evropském parlamentu vůbec není lehké, prosazovat zájmy nás, občanů.

Vzniklé parlamentní frakce, do kterých se různě řadí Europoslanci, zastupují spíše soubor jedné problematiky, která se týká globálně celé EU – nikoliv práv občanů jednotlivých zemí. A tu řeší.

Nebudu vám tady mazat med kolem pusy jako někteří na svých kandidátkách. ČR je tak malým a pro EU nezajímavým státem, že prosazování našich národních zájmů v EU je šíleně těžká věc. Bohužel, nemáme tam moc prioritu. Nepředpokládám, že bychom získali možnost si nějak výrazně „vyskakovat“ jako třeba Německo nebo Francie.

Mým cílem by bylo mimo jiné zabránit tomu, abychom v unii již alespoň „nehráli poslední housle“ – abychom se nestali tou okrajovou provincií EU – viz glosy Tomio Okamury.

Co vám za sebe mohu slíbit je, že tam nebudu jen vysedávat na pohodlné židli celé 4 roky tak, aby mě nebylo vidět. Opravdu nejsem člověk, který by se pouze oháněl prázdnými sliby. Slovo je pro mě zákon. A dosud jsem nikdy o ničem nehovořil bez efektu. Právě to, že jsem se nechtěl smířit s tím, co pro ČR plyne z řízení EU, mělo za následek, že jsem se rozhodl vstoupit do politiky.

Nejsem z těch, kdo by si řekli: „Hej, pojď do politiky, tam, jsou peníze!“ Nebo: „Nemám teď zrovna žádný životní směr, tak půjdu do politiky.“ Přišel jsem sem s tím, že chci prosadit jasnou věc – v konkrétních bodech. Mám skutečný cíl. Rozhodl jsem se prostě něco udělat. A proto vstupuji na politickou scénu. Ti kdo mě znají, vědí, že nestojím nikdy při zdi. Že se snažím problémy, na které narazím, vyřešit. Nejsem typ člověka, který by jen nadával na politiku u piva.

Shrnul bych to do několika bodů:

• Přijetí eura bych chtěl podmínit referendem.

• Inicioval bych snížení administrativní náročnosti při čerpání dotací ze strukturálních fondů. Pro podnikatele, města, školy, neziskovky apod. by to znamenalo snadnější cestu ke zdroji. Dotace by tak mohly být efektivněji využity tam, kde jsou skutečně potřeba. Zároveň by se tím zefektivnila kontrola. Tuneláři by byli snáze odhaleni. Jak říkám – není důležitá cesta, ale cíl. Tak proč se pozastavovat nad povoleními, odstavci, písmem a zanedbat skutečný záměr projektu a jeho využití v praxi?

  Důraz bych kladl více na efektivitu projektu – na výstup dotace. Šlo by o přínos a ne o papíry.

• Co se týká některých nesmyslných směrnic pro naše regionální potraviny, taky to naštve. Chtěl bych, aby se neřešily nesmysly a aby se EU více soustředila na věci podstatné a ekonomicky důležité. Přijde mi absolutně zcestné a nesmyslné, když EU přejmenovává naše výrobky. Kde vzala unie oprávnění, nám diktovat, co tady máme jíst a jak se to bude jmenovat?