Děkuji, pane předsedající. Nechci vás zdržovat a tak vezmu opravdu telegraficky odpovědi na vznesené otázky a na některé náměty.
K panu senátorovi Eybertovi. Není pravda, že by tato novela pozastavila výstavbu. Tato novela zatím nepozastavila vůbec nic. Příprava trvá. A jestliže dnes stavební firmy – jsem s mnohými z nich v úzkém kontaktu, i s asociacemi – říkají, že jim klesla meziroční výroba, tak jim klesla právě proto, že základna minulých let byla vysoká, právě proto, že jsme dokázali dočerpat 100 mld. korun i do stavebních akcí. A to je jenom hra čísel. Mimochodem, dopravní zakázky tvoří, jak mě poučil i pan ministr dopravy Ťok, relativně malou část. A 50 miliard korun, které bychom tímto způsobem chtěli deblokovat, určitě oživí stavební výrobu. A mimo jiné, rozestavěnost a peníze, které šly – včera jsme o tom mluvili na výboru – od roku 2015, 2016 z Fondu dopravní infrastruktury, jsou úplně stejné, takže nic to momentálně nezastavuje.
Hovořili jsme tady o metodickém podkladu. Včera na výboru jsme říkali, že v podstatě už několik měsíců existuje intenzivní debata na denní bázi mezi oběma ministerstvy, takže požadavky se navzájem diskutují, takže by neměl být problém, aby ministerstvo dopravy předložilo to, co nám musí dát, abychom tato stanoviska mohli dát. S tím samozřejmě souhlasí i kapacita lidí na ministerstvu životního prostředí.
K panu senátorovi Jirsovi. Teď se nechci vracet k EVL labským údolím. Mimochodem, jak tam údolí bylo dáno, nebo EVL je opět požadavek Evropské komise, který je asi 7 nebo 8 let starý. A pokud bychom mu nevyhověli, hrozí nám stomilionové pokuty. A my jsme se i se Správou dopravních cest domluvili na podobě, která by měla zabránit této pokutě a zároveň by neměla zabránit výstavbě jezu na Labi.
A jestli je něco cestou do pekel, pane senátore – on tady nyní není – je to to, že minulé vlády prostě odkopávaly problémy pod koberec a tvářily se, že neexistují, v dojemné touze si myslet, že tím, že problém neřeším nebo zakopnu, tento problém přestane existovat.
Tento problém – a navážu na to a děkuji za podporu paní senátorky Seitlové – existuje deset let. A to, že jsme zavřeli oči, nebo někdo zavřel oči před námi a řekl, že tento problém není, tak on bohužel nepřestal existovat. A znovu říkám, ve hře bylo sto mld. Kč, plus dalších 600 mld. Kč, které jsme odblokovali v novém programovém období tím, že jsme EIA, tu třicetdevítku, i s vaší podporou, a já jsem za ní rád.
K paní senátorce Cabrnochové. Paní senátorko, omlouvám se, ale to, co jste říkala ohledně tzv. vyjádření nebo dokonce dopisu, je recyklace nesmyslu, který řekl pan náměstek Dolínek, jestli se nemýlím, to není žádný dopis a žádné potvrzení. To, co mělo ministerstvo vydat, bylo ověřovací stanovisko, na jehož základě by bylo možno vydat územní rozhodnutí, které v Praze už dvakrát spadlo. Ale bohužel, to nebylo na naší vůli, toto ověřovací stanovisko bylo už pod kontrolou Evropské komise. My jsme ho nemohli vydat bez Evropské komise. A kdybychom ho vydali, zastavuje se veškeré financování fondu. Máme na to i dopis, můžeme vám ho dát. To tedy nebylo o tom, že by ministerstvo nedalo nějaký dopis, ale je to o tom, že bohužel díky tomu, že historicky v Praze dvakrát spadlo územní rozhodnutí v roce 2008 a 2010, protože kdyby bývalo bylo a nebylo napadeno a nebylo zrušeno soudem, tak tam dnes okruh pravděpodobně mohl být. A chci vám místopřísežně slíbil, a řekl jsem to i ve sněmovně, že uděláme všechno pro to, abychom nějakým řekněme speciálním režimem Pražskému okruhu pomohli, aby se dostal zpátky mezi prioritní stavby, byť pravděpodobně nebude financován z evropských peněz, ale to by stejně nebyl, bude financován z českého rozpočtu nebo ze Státního fondu dopravní infrastruktury.
K panu senátorovi Voseckému. Já také děkuji, pane senátore, panu premiérovi. Děkuji mu za to, že dovršil roční práci jednání. A nezlobte se, ale v určitých věcech je i ministr málo. Byl jsem v Bruselu šestkrát, moji úředníci měli padesát jednání s Bruselem, bylo tam ministerstvo dopravy, byl tam Úřad vlády, bylo tam ministerstvo pro místní rozvoj. Ale nakonec bylo potřeba nasadit nejvyšší politickou sílu, kterou ovšem mohl nasadit pouze pan premiér tohoto státu. A bylo to jednání pan Juncker versus pan premiér. Nikdo jiný to nebyl schopen odblokovat. Nikdo jiný!
Tím už se vlastně dostáváme k panu místopředsedovi Senátu Sobotkovi. Víte – (obrátil se na předsedajícího místopředsedu Senátu Přemysla Sobotku) – nechci být nezdvořilý k sálu. Pro pana kolegu Laudáta z Poslanecké sněmovny dával seznam jednání, která jsme vedli. To bylo dvouleté intenzivní jednání, které skončilo v první fázi záchranou 200 mld. v roce 2015 a od dubna a května 2015 se začalo intenzivně jednat s Evropskou komisí o tom, co bude s projekty podle zákona č. 244.
Bylo to celkem, když nepočítám telefonické videokonference atd., tak těch osobních jednání byly desítky, v Bruselu, v Praze, kdekoli jinde. Takže já si opravdu nemyslím, že jsme nejednali, pane místopředsedo. My jsme jednali, musím říct, že to bylo nejtěžší jednání, které jsem asi vedl, a že jsem jich vedl v životě celou řadu, možná stovky, ale tohle bylo nejtěžší jednání s Evropskou komisí, protože ten jejich život a ten jejich přístup je prostě jiný. Oni přijdou a řeknou: Co od nás chcete? Vy neplníte evropské směrnice, chcete od nás stovky miliard korun, z peněz daňových poplatníků, občanů EU, a přitom neplníte evropské směrnice, neplníte evropskou legislativu a chcete od nás pořád výjimky. Nechtějte od nás ty peníze, zaplaťte si to ze svého a pak se o tom možná můžeme bavit. Na to se, pane místopředsedo, dámy a pánové, senátorky a senátoři, špatně odpovídá. Na takovouto debatu, protože oni bohužel v těchto věcech, byť v jiných si myslím, že by to byla trošku větší debata, ale v tomto prostě měli pravdu, ten problém tady existuje 10 let, 10 let byl zakopáván cíleně pod koberec. My jsme si bohužel vytáhli toho černého Petra z toho důvodu, že jsme jako nová vláda přišli do období, kdy se dočerpávaly ty evropské peníze, kdy bylo zásadní, že někdo řekne: Buď nám tady 100 miliard necháte, nebo něco uděláte a potom my vám je, ty peníze, umožníme dočerpat. Někdo tomu říká vydírání, já si myslím, že to nebylo, že to bylo velmi tvrdé, až někdy brutální jednání z pohledu Evropské komise. Ale velmi špatně, věřte, že jsme používali všechny argumenty, šly tam desítky dopisů, senátorů, poslanců, předsedů výborů, šli do Evropské komise, jenže oni také bohužel dostávají další desítky dopisů od řady různých organizací, městských částí atd. Ti lidé pak v té Evropské komisi, a tam ti úředníci mají sakra velkou moc, dokonce větší než politici, tam ta „čínská zeď“ existuje, takže prostě buď je přesvědčíme něčím, navíc právní servis, omlouvám se, je to důležité, už ale končím...
Budete se divit, ale ten zákon 39/2015, který jsme tady schválili, který, jak mnozí z vás říkáte, jaký byl obrovský ústupek a chyba, tak Evropská komise tu novelu 39/2015 z loňského roku považuje za velký ústupek ČR, který ji dosud mrzí. A úředníci říkají nám, právní servis EU, nebo Evropské komisi vyčítá, že jsme ustoupili takhle ČR a umožnili jsme, povolili jsme jí udělat tu novelu 39/2015, berou to za velký ústupek ČR, protože nám vlastně tím pádem umožnili, abychom nemuseli opakovat ta EIA podle toho zákona 100/2001, těch je několik set. Tím jsme také odblokovali desítky miliard korun.
Ještě jsem zapomněl, otázka pana senátora Jirsy, ona je to otázka na ministerstvo dopravy, kolik budou stát ta EIA, já si myslím, že se můžeme bavit o desítkách milionů korun celkem za ta EIA, ale znovu říkám, díky tomu dostaneme 50 – 70 miliard, a na ty není žádný právní nárok. Takže porovnáme možná desítky milionů korun a desítky miliard, které bychom jinak museli financovat ze státního rozpočtu. Já tedy, mně to vychází jako jednoznačně výhodné pro ČR, protože si myslím, že...
Ještě k paní senátorce Seitlové ohledně těch závazků. My jsme se zavázali opravdu k tomu, že budeme plnit to, co jsme se domluvili s Komisí, co je i v tom dopise, to znamená, budeme postupovat z hlediska schvalování těch prioritních projektů tak, jak bylo nastaveno. U těch neprioritních projektů už ministerstvo dopravy před několika měsíci zahájilo přípravu nové EIA. Ty ostatní věci jsou v zásadě detaily, ale toto jsou ty hlavní.
Ještě k panu místopředsedovi Sobotkovi. Vy jste říkal, pane místopředsedo, do 31. 8. to stanovisko, to jste se, omlouvám se, jenom přeslechl. Do 31. 8. by nám mělo ministerstvo dopravy dát ty podklady a my jsme slíbili, že do 2 měsíců od předání té dokumentace vydáme ta stanoviska, takže by to mělo být do konce října. Uděláme opravdu všechno pro to, je to pro mě snazší, protože je to v našich rukou. To jednání s Evropskou komisí je prostě úplně jiný svět. Já bych všem vám někdy přál tu možnost, teď to neříkám škodolibě, řada z vás to asi udělala, nebo měla tu možnost, jednat s Evropskou komisí a především s DG ENVI o některých těch věcech, není to vůbec jednoduché, oni mají skvělé informace, jsou skvěle vybaveni argumentačně. Opravdu to není vůbec snadné, to je tedy velmi jemně řečeno, je o něčem přesvědčit, zvláště když oni bohužel s tou ČR nemají příliš dobré zkušenosti z toho, že jsme jim dost často lhali, nebo jsme jim bohužel v těch uplynulých letech slibovali něco, co jsme potom nesplnili, takže ta důvěra poměrně klesla. Ale myslím, že se toho podařilo vyjednat poměrně hodně.
K panu senátorovi Malému už úplně závěrem. Ano, jsem v jistém složitém postavení, protože za ty stavby by především měl plédovat ministr dopravy, ne ministr životního prostředí. Ale můžu vám říct, že většina těch staveb, troufám si říct, že všechny ty, o kterých teď hovoříme, to je i jiný názor, než třeba má zelený kruh v tomto případě, mám určitě v těchto věcech, kdy já jsem přesvědčen, že rychlá dostavba těchto akcí pomůže životnímu prostředí. Proto bychom byli rádi, kdyby se tam dostalo více těch prioritních staveb, ale bohužel, nebyly na té síti evropské. Protože v mnoha případech jsou to obchvaty měst, obchvaty obcí, kde ti lidé opravdu mají zhoršené podmínky díky tomu, že ty stavby nejsou, já doufám pevně, že díky této novele těch 14 staveb do těch 10 projektů sloučených se o to rychleji bude moci začít realizovat.
Děkuji vám.
