Děkuji za slovo. Já myslím, že máme s panem kolegou Zahradníkem oba radost, že jsme se ještě střetli u pultíku, protože tak, jak to vypadalo, tak už jsme se loučili s touto šancí, že si to ještě budeme moct říct.
Já navážu na to, na co jste se ptal pana premiéra a co on říkal. Já jsem se samozřejmě intenzivně podílel na tvorbě prohlášení České republiky, které vlastně šlo spíše k té části plánu obnovy, toho takzvaného Recovery Plant, co Evropská komise vydala. My jsme tam říkali několik věcí, které podle mě zohledňují pozici České republiky velmi specificky. Za prvé jsme jasně říkali, že se hlásíme k tomu, co už jsme opakovaně řekli, že Česká republika chce směřovat k uhlíkové neutralitě v roce 2050. Ale také jsme řekli jasné podmínky, za kterých je to možné. A tou jednou z těch podmínek je, že prostě budeme muset naprosto zásadním způsobem získat nějakou pomoc, i finanční podporu z Evropy. Naopak tam říkáme jasně, že nám připadá velmi, řeknu to jinak, že nesouhlasíme, chtěl jsem říct možná pokrytecké, ale to by nebylo správné slovo, prostě zásadně nesouhlasíme s tím, aby byly zvyšovány už tak ambiciózní cíle například do roku 2030 z hlediska emisí CO2, když Evropská unie vůbec netuší, jaké bude mít dopady, řekněme, pandemická krize. Už teď vidíme neuvěřitelné částky, které budou muset být na zotavení hospodářství věnovány a hlavně vůbec nejsou k dispozici dopadové studie na jednotlivé státy.
My sami, jako Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu a dalšími subjekty, jsme si zadali takovou dopadovou studii, která by měla hovořit o tom, jaké reálné ekonomické, sociální, ale samozřejmě i environmentální dopady budou v případě zvýšení ambicí, pokud jde o snížení emisí CO2 do roku 2030. Hovoří se o ambici Evropského parlamentu ze stávajících 40 % dokonce více jak 60 % snížit, a to samozřejmě už říkáme, že by mělo naprosto zásadní dopady i na Českou republik, protože přepřahat uprostřed kopce se dá velmi obtížně. Celá řada těch podniků samozřejmě šla do investic s cílem snížit emise a je obtížné jim v prostředku toho technologického cyklu prostě říct: my jsme to nemysleli vážně, přidejte ještě dalších 20 nebo 30 %.
To znamená, že tohle jsou věci, kde říkáme, že to nelze dělat způsobem, že si někdo vymyslí procento, pak ho druhý nějak zaokrouhlí, třetí si přisadí ještě dalších 10 % a nikdo z nich vlastně neví, co to bude znamenat. Tohle mi připadá velmi neodpovědné. To je jedna z věcí. Takzvaný evropský Green Deal, občas někdo říká zelený úděl, je obrovský balík legislativy ze všech oblastí, z oblastí nejenom průmyslu, to znamená energetické náročnosti, snížení emisí CO2, ale také zemědělství, také služeb, také samozřejmě dopravy. A tak, jak jste říkal, bude to znamenat investice biliónů a biliónů korun, které by do roku 2050 musely být vynaloženy na to, abychom se přiblížili té obrovské ambici. A my také říkáme Evropě: my chceme dekarbonizovat, to znamená chceme postupně odejít od uhlí, ten trend je jasný, na tom se nic nemění, ale nechte na nás naši technologickou neutralitu, to znamená nechte na nás, jak se k tomu dostaneme, to znamená nemluvte nám do toho a vy jste správně uvedl ten offshorový vítr. Tady se někdy dává do kontrapunktu cena obnovitelných zdrojů, ale uvádí se právě ty offshorové větrné elektrárny a je porovnávána Česká republika s Německem.
Já říkám, že bohužel Česká republika nemá moře. Jednou ho zase budeme mít, možná za nějakých pár miliónů let, ale teď ho nemáme. A je velmi složité konkurovat těmto obnovitelným zdrojům našimi obnovitelnými zdroji. To znamená, že tam máme jasné cíle, které jsou proveditelné z pohledu České republiky a které jsou ambiciózní z pohledu České republiky, ale jestliže nás někdo tlačí do daleko vyšších cílů, tak tam jsme v tom skeptičtí a říkáme: ne, my do toho chceme mluvit. Ale proto říkám, že dneska má Evropská zelená dohoda velkou podporu. Pan premiér tady hovořil o 17, dokonce je to už dneska 18 zemí, které jednoznačně podpořily Green Deal bez ohledu na pandemii.
