Já se ve stručnosti, ale chci využít tuhle možnost, samozřejmě vyjádřím k novému stavebnímu zákonu z pohledu ochrany životního prostředí. Věřím, že se shodneme s velkou většinou z vás, že cílem nového stavebního zákona bylo především zjednodušení a zrychlení povolování staveb, kde opravdu patříme na nelichotivá místa v rámci světového srovnání. Ale nikoliv nutně za snížení úrovně ochrany přírody a krajiny, ani ochrany jiných složek životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí, myslím, že mohu bez uzardění říct, že se od samého počátku účastnilo desítek a paní kolegyně Dostálová mi potvrdí, že možná stovek už jednání nebo takřka jistě stovek jednání v rámci legislativního procesu, dlouhého a složitého, a snažilo se navrhovat i taková řešení, která by minimalizovala rizika snížení současných standardů ochrany životního prostředí a přitom došlo ke kýženému zrychlení stavebního procesu.
My jsme sami aktivně dokonce navrhovali koncept tzv. jednotného environmentálního povolení. A v tom projednávání jsme také odmítli řadu podle našeho názoru dost nerozumných návrhů na integraci povolovacích procesů v oblasti ochrany životního prostředí tzv. za každou cenu, které by nepřinesly žádné zrychlení, ale zato by zásadním způsobem přinesly oslabení ochrany životního prostředí. A to myslím, že se povedlo a celá řada původních pozměňovacích návrhů nebo návrhů, které tam byly, už tam dneska nejsou. A troufám si říct, že je to také zásluhou našich diskusí a námitek k těm návrhům.
Vládní návrh stavebního i změnového zákona představoval únosný kompromis a představuje únosný kompromis, který garantoval zachování stávající úrovně ochrany životního prostředí. Objevily se ale logicky samozřejmě v rámci druhého čtení další poslanecké návrhy, se kterými souhlasit nemohu. Já bych se tady chtěl vyjádřit především zásadně, a už jsme to udělali několikrát, k jednomu pozměňovacího návrhu, a to je návrh M1 pana kolegy Bauera. Teď jsme si to před chvilkou ještě s panem kolegou Bauerem vyjasňovali. On říkal, že neměl ten záměr, který nakonec z toho pozměňovacího návrhu vyšel, ale přesto tam je. A já bych vás chtěl poprosit a upozornit na to, že tento pozměňovací návrh, pokud by byl přijat, znovu opakuji, je to pozměňovací návrh M1, tak by došlo k zásadnímu omezení kompetencí správ národních parků i chráněných krajinných oblastí.
Společnou dohodou Ministerstva životního prostředí a Ministerstva pro místní rozvoj byla totiž do vládního návrhu zákona vložena pojistka, že stavební úřady mohou nahradit orgány ochrany přírody v zastavěných územích národních parků a CHKO pouze v případě, že podmínky ochrany těchto území budou dohodnuty formou tzv. regulačních plánů. A do doby vzniku těch regulačních plánů bude o otázkách ochrany přírody a krajiny závazně rozhodovat správa národního parku a v případě CHKO samozřejmě i Agentura ochrany přírody a krajiny.
Tohle je velmi důležité, kolegyně, kolegové, protože je zřejmé - a tím vás asi nepřekvapím - že je celá řada lokalit v národních parcích a v chráněných krajinných oblastech, kde se vlastníci pozemků a jednotlivé skupiny někdy poměrně samozřejmě velmi mocné, vlivné skupiny, finanční skupiny snaží opakovaně vymanit z podmínek, které jim nastavují orgány ochrany přírody. Nejvíce je to asi patrné na Šumavě nebo v Krkonoších a je to logické, protože ty pozemky v širším okolí mají obrovskou cenu a (nesroz.) zájmem o nové projekty jsou stovky. A doslova čekají na to, až se rozvolní ten režim a bude tam možnost stavět.
A já si myslím, že se asi shodneme s velkou většinou z vás, že není naším cílem mít z národních parků něco, co dřív - bych řekl - bylo nazváno lunaparkem, ale nechci to nějakým způsobem snižovat. Já věřím, že obce by v řadě případů tohle nechtěly dopustit, ale prostě oslabit tu roli správ národních parků a CHKO považujeme za velmi nebezpečné a ten džin už by se potom velmi těžko vracel zpátky do té lahve. A těch pokusů, aby se to stalo, byla celá řada. Jako červená nit se to táhlo projednáváním, různě to vracely do hry zpátky některé skupiny, my jsme to zase zpátky... nebo my jsme se zase snažili ty návrhy potlačovat a nakonec se tam prostě ten návrh znovu objevil.
Takže ať už byl záměr překladatele třeba i, řekněme, bohulibý, tak v každém případě ten návrh rozhodně považuji za ve svých důsledcích za velmi nebezpečný a opravdu vás prosím, abyste pro něj nehlasovali. To znamená, já z pohledu Ministerstva životního prostředí říkám, že nakonec se nám podařilo prosadit celou řadu změn, které ve svém důsledku podle našeho názoru - a tak, jak říkala i paní předkladatelka - znamenají zkrácení toho procesu, zkrácení přípravy staveb, ale přitom neznamenají nutně zásadní snížení ochrany životního prostředí a to se týká i třeba vstupu různých spolků a dalších skupin do řízení, protože největší problém našeho stavebního práva je řetězení těch procesů.
To znamená, je důležité, aby se zachovala účast veřejnosti, ale je důležité také, aby to neznamenalo, že ta účast veřejnosti tam bude pokaždé v tom dalším kroku znovu a znovu ve stejné věci, což bohužel se právě stávalo a pak společně s rozhodováním soudů se z celkem běžného záměru stal záměr, který se schvaloval patnáct let a pak se třeba pouze jeden až dva roky stavěl. Srovnejme to s Německem, srovnejme to s Rakouskem, srovnejme to s dalšími zeměmi, které jsou vázány úplně stejnou evropskou legislativou jako je např. posuzování záměrů životní prostředí EIA.
Děkuji vám za pozornost.
