Neziskové organizace zabývající se rovným zastoupením obou pohlaví v rozhodovacích procesech si tento den připomínají různými zajímavými akcemi a happeningy, zpravidla za všeobecného nezájmu oficiálních médií i politických reprezentací. Ženy sice netvoří ve společnosti menšinu a podle práva jsou již více než sto let u nás „rovnocennými občany“, přesto jsou jim, zvlášť v politice, stále kladeny do cesty více či méně viditelné překážky. Jde o společenské předsudky, stereotypy, různé druhy více či méně skryté diskriminace při sestavování kandidátních listin, větší zodpovědnost za výchovu a péči o děti i staré rodiče nebo domácnost atd. Nedávno provedený průzkum ukázal, že občané České republiky postupně ztrácejí zájem nejen o členství v politických stranách, ale odmítají se i veřejně angažovat. V roce 2002 se žádné politické aktivity nezúčastnila polovina Čechů, v roce 2010 to již byly dvě třetiny. Jedinou aktivitou zatím zůstává zájem podepisovat různé petice a zapojovat se do veřejného dění maximálně na jednorázových veřejných protestních akcích. Bohužel, klesá i ochota lidí jít k volbám. O tom jsme se přesvědčili v nedávných volbách do Evropského parlamentu, ke kterým dorazilo pouze 18 procent občanů. Lidé sledují veřejné a politické dění nanejvýš přes média a ta nám, bohužel, často předkládají spíše virtuální realitu, než že by pravdivě, fundovaně a nestranně informovala veřejnost. Kde hledat cesty z pasivity? Jedni hovoří o snížení věkové hranice voličů, jiní vytvářejí projekty se snahou vtáhnout studenty středních škol do problémů komunální politiky. Pozornost ale vzbuzují i výsledky výzkumů, kdy se ukazuje, že zbytečně stranou zůstává velká společenská skupina, a to jsou ženy. Ženy ve vyspělých západních demokraciích rozhodují volby a stále více se angažují v politice. V České republice ale oficiálně mají zájem o politiku především muži v mladším a středním věku. A vracíme se zase na začátek. Proč tomu tak u nás je? Odpověď není jednoduchá. Jedním z důvodů je fakt, že kandidátní listiny se nesestavují podle kvalit jednotlivých kandidujících, to by přece na nich muselo být žen mnohem více a i na volitelných místech. Často se hovoří o tom, že ženy do politiky nechtějí nebo že sympatizují jen s určitými stranami a to ještě pouze v některých obvodech. Proč ale na někde za stejnou stranu kandiduje 40 % a někde pouze 5 % žen?
Den rovnosti žen a mužů je příležitost zamyslet se nad všemi otázkami a začít seriózně a bez emocí i předsudků hledat řešení. Pro začátek dodávám. Ženy nejsou a nebudou lepšími nebo horšími političkami. Jsou prostě stejně dobré nebo špatné jako muži. Rovné šance pro vstup do politiky však zatím nemají. S nadsázkou lze konstatovat, že skutečné demokracie bude dosaženo poté, až bude v Parlamentu zasedat stejné procento hloupých žen jako mužů.
Soňa Marková, poslankyně, předsedkyně Komise žen při ÚV KSČM
