Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Já jsem členkou ÚPV a tam jsme vedli debatu o tom, jestli tento návrh zákona má či nemá být projednáván ve zkráceném jednání. Osobně jsem přesvědčena o tom, že faktické důvody pro to nejsou. Já dokonce půjdu dál než kolega Kubera. Já si myslím, že existuje jasně stanovená pravomoc vlády a pravomoc Parlamentu. A bohužel se obávám, že nelze tyto dvě instituce zaměňovat a používat jako instrumenty vládnutí tyto typy návrhů zákona.
Přesto jsem hlasovala proto, abychom dnes tento bod zařadili na pořad jednání naší schůze. Důvod je velmi prostý. Já si docela přesně pamatuji na projednávání 10. prosince a přesně vím, o čem jsem tehdy hlasovala. Ty důvody nejsou proto, že bych byla tak úžasně pilná, ale mne tehdy zajímala důvodová zpráva, která byla předložena v Poslanecké sněmovně k vládnímu návrhu zákona, který obsahoval tzv. malou RIU, která porovnávala dvě varianty.
Totiž možnost implementace 80. směrnice, protože není povinností členských států je implementovat, a její neimplementaci. Pokud si to dobře pamatuji, tehdy vláda pana premiéra Fischera zvolila variantu první, to znamená nikoli nulovou, to znamená implementovat, a to proto, že měla za to, že se tím zabrání daňovým únikům. A to byl pro mne důvod, proč jsem pro ten návrh zákona hlasovala. Nulová varianta předpokládala neimplementaci a tím pádem by nebyly zařazeny všechny čtyři skupiny, kterých se to týká. My se dnes bavíme pouze o jedné skupině, to znamená o jedné skupině, která je ve vztahu zaměstnanec – zaměstnavatel.
Já si prostě myslím, že jsme při plném vědomí hlasovali o tom, že chceme v této republice zabránit daňovým únikům, a proto já nepodpořím vládní návrh zákona a jsem skutečně velmi znepokojena tím, že se instrumenty vládnutí zaměňují se zákonodárnou činností. Děkuji vám za pozornost.