V nedělním pořadu „Otázky Václava Moravce“ jsme mohli sledovat standardní scénář, který již mnoho měsíců předvádí řada médií. Všechny kroky, které vláda koná v boji proti epidemii covid-19, jsou špatné. Nejde ani tak, zda to je či není pravda. Pan Václav Moravec držel standardního scénáře, že vše je špatně. V úvodu hned první otázka na ministryni spravedlnosti Marii Benešovou byla útočná, aniž by divákům vysvětlil, o jaký problém půjde – „Jak může vláda vydat sérii nařízení, která vyšla ve Sbírce zákonů v pátek v noci a některá ustanovení platí od soboty, přičemž občané neměli možnost se s nimi seznámit ve Sbírce zákonů? Paní ministryně odpověděla zcela logicky, že viděla v ČT zprávy, kde byla jednotlivá opatření popsána i s datem účinnosti, a to je úlohou veřejnoprávních médií, aby právě o těchto opatřeních občany informovala.
A to je možná hlavním kamenem úrazu, neujasněnost úlohy veřejnoprávních médií. My občané si je platíme především proto, abychom měli včasné, pravdivé a srozumitelné informace, které nám umožní reagovat na přijatá opatření a vytvořit si vlastní názor. Bylo neuvěřitelné, jak pan Václav Moravec se snažil téma vydání nařízení charakterizovat, jako zásadní pochybení vlády a vystavení občanů neřešitelné situaci. Je to trochu komické. Neznám ve svém okolí asi nikoho, kdo by sledoval pravidelně Sbírku zákonů a sledoval jaká nařízení či zákony jsou uveřejňovány. Spíše bych si tipnul, že většina občanů ani neví, jak vyhledávat normy ve Sbírce zákonů a část lidí možná ani neví, že nějaká taková věc vůbec existuje. Proto si platíme veřejnoprávní média, aby nám důležité informace zprostředkovala.
Nechci vládu hájit a je nepochybné, že se během koronavirové krize dopustila mnoha chyb a možná, že i ona inkriminovaná opatření mohla být přijata dříve a občané se o nich mohli dozvědět také dříve. Jsou však situace, kdy vlády nejen u nás, ale i v jiných zemích přijímají rychlá opatření, o kterých se občané bezprostředně dovídají z médií a nikoliv na základě sbírek zákonů. Bylo tomu v minulosti, děje se to dnes a bude se tak dít i v budoucnu. Jen namátkou si lze vzpomenout na povodně, na rozhodnutí vlády v době krize 1997 apod., kdy byla přijímána opatření ze dne na den.
Problémem dnešních médií, včetně veřejnoprávních je, že jsou přesvědčena, že je nezbytné vyvolat vždy konflikt a každá událost, každé politické či odborné rozhodnutí musí být předem rozcupováno, protože tak si to konzumenti médií přejí, budou si více média kupovat a my, majitelé, případně zřizovatelé na tom více vyděláme. O tom také svědčí úvodní věta Václava Moravce jeho pořadu v poslední únorové neděli. Bohužel, tento nešvar se stále více projevuje i v politice. Dnes politici velmi často neřeší vlastní problém, ale spíše hledají „šťavnaté“ věty, kterými poníží či urazí návrh politika z opačného politického spektra.
Novináři a politici neustále opakují mantru o rozdělené společnosti a hledají viníky, kteří za to mohou. Je to nesmysl. Každá společnost je rozdělena na různé segmenty, protože se uvnitř ní střetávají různé názory. Jde o míru polarizace, která nepochybně stoupá a může dosáhnout kritického bodu, který vyvolá hněv některé části společnosti, její radikalizaci a konflikt. Zdá se mi, že to je záměrem některých médií. V každé mediální diskusi jsou pravidelně stavěny osobnosti mající zásadně odlišná stanoviska, a kde lze očekávat střet. Moderátoři diskusí, místo jejich moderace velmi často provokují ke konfliktu. Pokládají návodné otázky, vedou sami se sebou dialog, aby dali najevo, komu fandí. Ve veřejných diskusích padají urážky, ponižování, odmítání názoru bez argumentů apod. My ostatní tomu přihlížíme, fandíme a sami utvrzujeme politiky i novináře, že tak je to správně, lid to chce! Takže jsme vinni všichni a nikoliv jen jednotlivci, o kterých se to často píše.
Všichni si platíme veřejnoprávní média, měla by sloužit, nestraně nás informovat, snažit se utlumovat konflikty a pomáhat k dohodě na řešení společenských problémů. Opak je pravdou a jen jednotlivci ve veřejnoprávních médiích tak činí. Tak nevím, proč si je vlastně platíme.
