Tohle se řadě z vás nebude líbit, ale já s tím musím ven.

Lidé, kteří ujíždějí od policejní kontroly, mě štvou. Nesnáším je. Já se na ně primárně nedívám jako na lidi, kteří jen utíkají před nějakou odpovědností. Fakt mi je jedno, jestli to auto ukradli, jsou opilý, mají zákaz řízení… Já se na ně dívám jako na potencionální vrahy. Jako na vrcholně sobecká stvoření, která pro svůj osobní prospěch (útěk před odpovědností) jsou připraveni zabíjet. Jízdu ve 150 městem nemůžete nazvat jinak, než jedním dlouhým pokusem o vraždu.

A úkolem policie v první řadě není chytit a potrestat ujíždějícího, ale zabránit tomu, aby zabíjel. Možnosti jsou dvě. Můžete ho nepronásledovat. Projde mu to a příště to udělá znova. A motivuje další k obdobnému chování. Nebo ho velmi rychle zastavit.

Na rozhodnutí má policista často jen několik sekund. Ano, má být vyškolen, ale stále je jenom člověkem, byť vyškoleným, který se musí ve stresové situaci během vteřiny rozhodnout.

Pokud se díváte na záběry zastaveného motorkáře v tunelu, vypadají hrozivě. Na druhou stranu nevíte, zda v případě jeho nezastavení, byste za chvíli neviděli obrázky, jak válcuje na přechodu maminku s kočárkem. Protože znovu opakuji, že ujíždět před den v Praze 150 může jen naprosto bezcitné hovado.

Mně se ten zákrok úplně nelíbí. Mimo jiné mi přijde, že při něm byl ohrožen dost i život policisty spolujezdce. A nedivil bych se, kdyby výsledkem bylo rozhodnutí policie a pokyn, „tak takhle tedy do budoucna ne.“

Ale rozhodně nesouhlasím s tím, aby byl ten policista trestně stíhán. Povede to k jedinému. Policisté se začnou řídit mým neoblíbeným pravidlem „kdo nic nedělá, nic nezkazí“.