Vlevo ode mě mlátí do kmenu datel. Na protějším břehu rodinka na výletě. Prcek se ptá, táta trpělivě vysvětluje. Jsou ode mě tak 200 metrů. Ale po vodě se hlas nese tak, jako by si povídali vedle mě. Ve vodě začali lovit dravci. Asi boleni. Kus přede mnou na vodě přistála kachna. A těsně vedle mě náš nejmladší s nefalšovaným nadšením obdivuje malý růžový kvítek, co se dere ke slunci na kamenitém břehu.
Sedím na skále vyhřáté sluncem. Sedím a čumím. V přírodě je spousta energie, která se nám bude hodit. No a teda díky O2 za ty neomezená data. Bez nich by tenhle home office uprostřed lesa byl problém. Rodiče pracují, děti se učí a navíc večer nezmeškáme prezidentův projev.
Říkal jsem to před virem a budu to opakovat i po něm. Nemusím mít všechno, furt a hned. Nemusím mít nejvyšší dostupný životní standard. Ale potřebuju ke spokojenému životu zdravou přírodu. A řekl bych, že je nás takových hodně. Že je to takový společenský trend. Tak snad nám vydrží i v době “povirové”.