Vskutku. Nápad nahrazovat pojem „těhotná žena“ pojmem „těhotný člověk“ je prostě v jistém ohledu absurdní.
A opravdu se tím nemíním nijak dotknout transsexuálů.
Aby bylo jasno, nehodlám zpochybňovat fakta. Tedy beru jako fakt, že i když jsme si toho v minulých mnoha tisících let nevšimli, tak v lidské populaci skutečně existují jedinci, kteří v mnoha ohledech nejsou ani mužem, ani ženou. Velmi pravděpodobně tomu tak bylo vždycky, jen bylo lidstvo poněkud „humpolácké“ a mělo pro tyto a mnohé podobné případy razantní řešení v podobě kůlu, hromady dřeva a křesadla. Stejně jako pro albíny nebo pro nešťastníky (zvláště nešťastnice) s bradavicí. Nyní jsme nesporně o dost dál a moderní společnosti, včetně té naší, jsou přece jenom alespoň většinově vcelku vyspělé. I když si nedělám iluze, že by se i v České kotlině nenašla určitá vrstva společnosti, ve které by tradiční středověké řešení našlo mnoho nadšených příznivců. Takoví jsou vždycky a všude a také budou vždycky a všude. V posledních desetiletích byli vytlačeni a jejich vliv se limitně blížil nule, nyní možná zase trochu zvedají hlavu a se svobodou sociálních sítí jim narostly „svaly“, ale jde jenom a pouze o smutnou minoritu.
Pokud je ale zpráva o doporučení Britské zdravotnické asociace jejím členům, aby nepoužívali termín „těhotná matka“, ale „těhotný člověk“, veskrze pravdivá, tak tohle opravdu právům transsexuálů a ani nikoho jiného neposlouží. Je to trochu jako s nedávnou naší domácí hádkou o báseň Maminka od Jiřího Žáčka. Jasně – holky nejsou JENOM na to, aby z nich byly maminky. Ale kvůli tomu opravdu budu dělat z jednoho verše genderový problém? Není podstatnější, že text jako celek je především poděkování maminkám za to, že jsou a že milují svoje děti?
Já bych Britskou zdravotnickou asociaci chápala, pokud by doporučení znělo poněkud jinak: „Setkáte-li se s případem, kdy u těhotné osoby není vhodné vzhledem k jejím pocitům, osobnosti a dalším aspektům situace hovořit o „ženě“, tedy používejte označení „těhotný člověk“, neboť tím se vyhnete nepříjemným nedorozuměním.“ Sice tedy nevím, zda je vůbec něco podobného potřeba takto „kodifikovat“, oni si to lidé mezi sebou vyřeší nejlépe sami, ale když už má někdo potřebu to řešit, nechť to je alespoň řešení přirozené a respektující obvyklý stav.
Nějak to s tou korektností přeháníme. Možná by bylo lepší vrátit se ke starému dobrému pojmu slušnost a trochu ubrat, trochu přestat vytvářet umělé konstrukty „dalších zájmen“, které nejsou „sexistické“ a raději se věnovat konkrétním věcem, konkrétním nepravostem a nespravedlnostem – ať již zasahují menšiny nebo většinu…
