Pokud chtěl Milan Kohout ukázat svůj ateismus, měl 100 způsobů, jak se mohl například skrze umění nebo články veřejně vyjádřit. Dnešní doba nikomu nebrání říkat své názory a praktikovat určitý druh chování. Nicméně má to své hranice a těmi je svoboda druhých. Prostě tento čin je bez jakýchkoliv diskusí přes čáru a v normální společnosti musí být po zásluze odsouzen a potrestán.
Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného. Tak jako jsem nesnášel jako dítě v době hluboké totality, když některé děti ničily rozpadající se synagogu nebo náhrobky na zarostlém židovském hřbitově, tak nelze přejít ani čin Milana Kohouta.
Proto je nutné vyjádřit pohrdání člověkem, který klesl tak nízko ve své ubohosti. Chování pana Kohouta je deviantní. A devianti by prostě na vysokých školách učit neměli. Dělat vysokoškolského učitele totiž vyžaduje určité morální kvality. A tímto svým činem ukázal pan Kohout, že je buď nemá, nebo pro svou nemoc mít nemůže.