Pěkně nás všechny vodí za nos. Celý loňský rok spali odborářští bossové, v parlamentu i mimo něj, blaženým spánkem. Dnes vydírají nás všechny! Stávka je legitimní nástroj nátlaku, to nezpochybňuji, ale ruská ruleta, kterou tu s námi všemi hrají, je cynický pokus, jak zakrýt brutální sondu vypovídající o tom, jak moc nepracují ti, kdo jsou za to placeni.
Zdanění benefitů nespadlo z nebes ze dne na den. Do roku 2004, tedy za vlády ČSSD, byly zaměstnanecké výhody zatíženy stejným způsobem jako od 1. ledna letošního roku. Tedy nic nového. A nemají pravdu ti, kdo osočují vládu Jana Fischera z asociálního přístupu a snahy ožebračit pracující kvůli krizi (doslovný citát). Zákon, dnes napadaný stávkou, prošel parlamentem jako nůž máslem! A cestu legislativním procesem mu souhlasným máváním lemují poslanci i senátoři ČSSD a KSČM.
Strážci pracujících, kam se jen podíváš...
První čtení zákona proběhlo 29. září 2009 a zpravodajem byl určen poslanec Miroslav Svoboda (ČSSD). Zákon byl přikázán rozpočtovému výboru, v jehož čele stojí nejdražší (odvozeno od výrazu nejoblíbenější) a také další sociální demokrat Bohuslav Sobotka.
Kam tedy dali odboráři a levičáci, považující sebe samé za pravé a jediné ochránce pracujících, své oči!? Co dělali? Proč nehrozili stávkou -a bylo by to pochopitelné - v loňském roce? Půvabný, opravdu velmi výmluvný obraz vám poskytne pohled na záznam závěrečného hlasování. Z celkového počtu 142 hlasů pro zákon napočítáte 75 hlasů patřících komunistům a socialistům.
Senát, kde najdete prvního z odborářských bossů přímo mezi místopředsedy, schválil zákon bez jediné výhrady, bez jediné námitky, a to kohokoliv! Milan Štěch ani nemrkl okem, a zákon ležel v kanceláři prezidenta republiky Václava Klause.
Jsem dalek absolutních soudů a s pokorou před omyly a přehmaty, které jsem za 12 let v aktivní politice zažil, si dokážu představit, že vše, co je výše uvedeno, je v zásadě možné. Až na jedinou věc. A ta se mi zcela protiví. Zruší-li parlament napadené ustanovení zákona, nevybere státní pokladna zhruba 600 milionů korun. Takový a spíše vyšší je objem daně z benefitů poskytovaných zaměstnancům. Krom toho, že je to důkaz svědčící o velikosti distorzí, které zaměstnanecké výhody vyvolávají, je to také jasný důkaz toho, jak moc velkého přehmatu se odboráři dopustili (věřím, že čtenář vnímá mou jedinou hypotézu - tedy omyl, o záměrném selhání či načasování nejsem schopen uvažovat).
Každý z těch, kdo chce dnes vzít svůj hlas pro zákon zpět, ať tedy dostane příležitost to učinit. Jiří Paroubek a všichni odboráři však s kritikou a pohrůžkami musí začít od vlastního prahu a pěkně od podlahy. Včetně toho, že by měli říci, jak nahradit výpadek příjmů státní pokladny.
Soudruzi tam či onde však nemají žádné právo vydírat celou zem, mučit ji pohrůžkou stávky a vyvolávat další ztráty nad již výše uvedené. To je příliš drahý a hodně špatný pokus o vtip.
