Vážení vedoucí zastupitelských úřadů,
Vážené paní senátorky, páni senátoři,
vítám vás po roce na setkání s vámi, diplomaty, kteří zastupujete naši zemi po celém světě.
Na úvod bych vám chtěl upřímně poděkovat za vaši práci pro naši zemi. Samozřejmě vám děkuji také za spolupráci se Senátem, ať už s vedením, tak i s výbory, a to především při jejich výjezdech do zahraničí.
Témata, o kterých s vámi budu hovořit, možná už zmiňoval předseda vlády a další, ale ani já je v tento okamžik nemohu opomenout.
My v Senátu jsme vždy respektovali a praktikovali kontinuální zahraniční politiku. Mohu si to dovolit říct, protože dnes už jsem jediným senátorem, který byl přítomen v roce 1996 na ustavující schůzi obnoveného Senátu.
V posledních 6 letech probíhaly pravidelné porady nejvyšších ústavních činitelů o zahraniční politice za účasti prezidenta republiky. Na těchto poradách se podařilo řadu věcí domluvit tak, aby rozdílné názory na zahraniční politiku naší země zaznívaly co nejméně. Asi víte, o čem hovořím.
Bohužel od dubna loňského roku se tyto porady nekonají a myslím si, že je to na tom, jak se prezentuje zahraniční a bezpečnostní politika, dost znát.
Takováto porada se má konat letos 12. září, po roce a půl. Bohužel se nebudu moct zúčastnit, protože mám dlouhodobě naplánovanou dvoudenní zahraniční cestu do Paříže včetně jednání s předsedou francouzského Senátu. Budu usilovat o to, aby se porady zúčastnil někdo z mých kolegů ze Senátu.
Proč to říkám? Protože v poslední době je Senát bohužel ze strany některých politiků shazován. Chci upozornit, že tyto útoky neprospívají naší zemi, protože Senát má nepopiratelný význam v našem ústavním systému, např. také schvaluje zahraniční mise, přijímá mezinárodní smlouvy, apod. V tomto ohledu si přeji, aby se situace zlepšila. Ale to neznamená, že bychom nebyli schopni s vládou, ať už tou předchozí nebo současnou, věcně komunikovat. Na většinu zahraničně-politických otázek máme shodné názory.
Uvedu příklad: stanovisko k novičoku. Víte, že tady byl rozdíl mezi stanoviskem Senátu a vlády a na druhé straně stanoviskem Hradu. Obdobně v případě vydání ruského hackera Nikulina do USA a mohl bych tady jmenovat jiné příklady. Tyto věci jsme schopni řešit. Byť tady byly vlády levicové nebo pravicové, až na malé výjimky jsme vždy mluvili jedním hlasem. A i vám děkuju za to, že přispíváte k názorové kontinuitě.
Dlouhodobě shodné názory s vládou máme také na migraci a postup ČR v řešení přílivu migrantů do Evropy. Zatím nikdo neví přesně, jaké jsou nové názory a řešení, která má předseda vlády Andrej Babiš prezentovat dnes v Itálii a na Maltě při jednání s předsedy tamních vlád. Osobně se domnívám, že to nebude nic revolučního. České návrhy, které zaznívají už dva roky ze všech stran, jsou víceméně jasné: ne kvótám na přerozdělování migrantů, ne migraci, ale spíše podpora toho, abychom migranty udrželi v zemích jejich původu, tam směřovat větší finanční a technickou podporu. Dělat vše pro účinnou ochranu hranic. Na tom je shoda. Drtivá většina zákonodárců tady v horní komoře tyto názory sdílí a podporuje ji, svá stanoviska pravidelně diskutují také na půdě Evropského parlamentu, v Radě Evropy apod.
Určitě od některých z vás zazněly připomínky, že se k té otázce solidarity Česká republika staví nediplomaticky, že vysíláme do Evropy špatný signál. Ale vážení, politika je odrazem možného. Když se podíváte do světa, tak ti politici, kteří donedávna razili hesla, že se migrantům má pomáhat za každou cenu, musí se naplňovat Dublinské dohody, migranti se mají přerozdělovat, tak většinou z politické scény odcházejí nebo jsou velmi oslabeni.
Chci připomenout třeba situaci ve Švédsku, kde je extremistická politická strana Švédští demokraté v preferencích na druhém místě a může se stát, že vyhraje volby. A to je Švédsko, které před 10 lety bylo enormně solidární, tolerantní a humánní. Nemůžeme si nevšimnout té obrovské změny, kterou švédská společnost prochází.
Samozřejmě nás nesmí nechat chladnými to, co se děje v Saské Kamenici, to je přes hranice kousek. Tam jsou problémy, které nejsou vždy řešeny tím nejlepším způsobem. Musíme ale udržet přístup veřejnosti na seriózní úrovni. Už teď existují politické síly, které nemají jiný program než migraci, xenofobní vyhraňování se a podobně.
Je jasné, že se Česká republika musí maximálně zapojit do pomoci a společně po boku evropských zemí usilovat o řešení migrační krize. Zároveň je jasné, že Evropa nemůže přijmout všechny zájemce z arabských a afrických zemí. Navíc když odejdou z těch zemí mladí muži, kdo se bude starat o staré lidi, děti a ženy? Kdo nakonec, až bude potřeba, vezme do ruky zbraň a bude svou zemi bránit? Musí to být právě ti mladí muži. Možná vám to, co říkám, zní příliš surově. Ale já věřím – a to i na základě toho, že jsem často na veřejnosti a mluvím s lidmi – že kdyby český parlament volil tu vstřícnou cestu, kterou ještě před 3 lety prezentovalo Německo, tak by příští volby vyhráli ti, jejichž program je jediný: vyhraňovat se vůči migraci, a to velmi ostře. Mám obavu, že by to pro Česko znamenalo izolaci.
Rád bych se ve stručnosti zmínil o dalších zahraničních tématech. Samozřejmě situace na Blízkém východě je stále velmi vážná. Nechci spekulovat o situaci v Íránu, Česká republika se drží stanoviska EU. Ani v Afghánistánu se bohužel nedaří situaci výrazně zlepšit.
Co mě velmi překvapuje, a myslím si, že to v budoucnu může přinést velké problémy, je přístup USA, konkrétně prezidenta Donalda Trumpa. On se chová jako by měl program deliberalizace. Je to překvapivé, protože Spojené státy jsou kolébkou liberalizace, zejména v hospodářských vztazích. A když se podíváme na celní opatření, dělá to tak, že k tomu Česká republika nesmí být lhostejná, protože jsme ekonomika, která je výrazně založena na liberálním prostředí. A to je naše silná stránka. Taky nás to v minulosti dost stálo.
Také jsem přesvědčen, že bychom si měli lépe pohlídat bohatství, které vyprodukujeme. Často nám formou dividend odtékají zisky velkých firem za hranice Česka, to ale není pouze náš problém, do jisté míry se s ním potýká celá Evropa. EU by to měla řešit.
V závěrečné části bych se chtěl zmínit o tom, co tady před 15 lety téměř nebylo. Chci vám poděkovat za to, že se velmi zlepšila aktivita vašich úřadů v oblasti ekonomické diplomacie. Je to velmi znát. Když vyjíždím s delegacemi do zahraničí, vždy s námi jede skupina podnikatelů. Možná ten efekt není okamžitý, ale věřte mi, že výsledky přicházejí následně a je to velmi důležité. My nesmíme hřešit na to, že dnes naše firmy pomalu nemůžou plnit zakázky, protože nemají pracovní síly. To za pár let může být úplně jinak. Je třeba mít nové trhy, hledat nové partnery, snažit se, abychom portfolio zahraničního obchodu mohli rozšířit, abychom nebyli vázáni jen na ty tradiční oblasti.
Na závěr bych chtěl připomenout, že i my v Senátu si letos připomínáme řadu osmičkových výročí, to víte a na většině úřadů to také děláte. Připomněli jsme si výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 68, také nešťastný převrat v roce 48, v říjnu bude výročí 100 let od založení Československé republiky. Já bych vás ale chtěl požádat, abychom nezapomněli na další důležitý moment našich dějin, a to je Mnichovská dohoda, rok 1938. Přál bych si, abychom si připomněli i tuto nešťastnou událost naší historie, ze které bychom si měli i dnes vzít velké ponaučení.
Dámy a pánové, vážení diplomaté, děkuji, že jste přijali pozvání, ještě jednou děkuji za vaši práci, za to, co děláte pro českou zemi. Protože je toho mnoho, týká se to našich občanů i českých firem. Také děkuju za spolupráci se Senátem, věřím, že v tom budeme v plném rozsahu pokračovat. Přeji vám hezký večer.