Nedávno jsme na toto téma (jak jinak než u piva) zavedli s přáteli diskuzi. Stupňové označování piva v běžném hovoru je u nás zažitou věcí. Oficiální značení dle platné legislativy je v tomto ohledu odlišné. Správně se používá slovní značení, případně údaj o hmotnostním procentu extraktu původní mladiny. A platí to jak pro výrobce, tak i pro hospodské. Přesto není ojedinělou záležitostí, že nám v restauraci nabízí desítku nebo dvanáctku a ještě méně pozornosti tomu pravděpodobně věnujeme my zákazníci.

Proč vlastně používat složitější systém značení piva? Jde především o to, že doby, kdy na trhu byly pouze standardní druhy piva, jsou již dávno pryč. Výrobci v potravinářství se zákazníkům snaží nabídnout co nejširší paletu produktů, vymýšlí zcela nové produkty, využívají nové technologické postupy. Nejinak je tomu u piva. S rostoucím počtem zejména malých pivovarů se každý výrobce snaží zaujmout něčím novým. Zároveň vzhledem k propojenosti trhu se zahraničím, je tendence sbližovat označení piva i na mezinárodní úrovni.

A tak se můžeme v současnosti setkat se stolním a výčepním pivem, ležákem a speciálem, popřípadě porterem, seřazeno podle hmotnostního procenta extraktu původní mladiny od nejnižší po nejvyšší hodnotu. I toto rozdělení má však ještě určité vady na kráse. Příkladem mohou být svrchně kvašená piva spadající do procentní hranice, kterou je v současnosti vymezen pouze ležák. Ty musí být v souladu s tímto vymezením označeny slovním značením ležák, i když tomu tak z podstaty procesu není a zákazník je tedy v podstatě klamán, ne vinou výrobce. Právě samotné pivovary tlačí na zpřesnění značení, které jim umožní prezentovat zákazníkovi jasné vymezení jejich produktu. Výsledkem bude zřejmě i nová vyhláška (momentálně v legislativním procesu). Ta zavádí kategorii plná piva, do které budou spadat všechna piva dosud spadající pod kategorii ležák, která jsou však svrchně kvašená. Piva s obsahem 13 % a více extraktu původní mladiny se přejmenují na piva silná.