Kritici poukazují zejména na snahu státu zasahovat do ústavně garantované nedotknutelnosti obydlí. Pojďme se ale podívat na fakta.
Ano, obydlí je podle Listiny základních práv a svobod nedotknutelné a není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Na druhou stranu ale máme všichni právo na příznivé životní prostředí. Ústavní právo na nedotknutelnost obydlí lze za účelem ochrany jiných práv a veřejných zájmů omezit. S ohledem na ochranu zdraví osob jistě není sporu o tom, že emise překračující určitou stanovenou míru, mají na lidské zdraví výrazně negativní vliv.
Cílem úpravy zákona pak není nic jiného, než za jasně definovaných podmínek a na základě důvodného podezření umožnit přístup pověřených osob a kontrolu provozu spalovacích stacionárních zdrojů v domácnostech. Základní předpoklady pro možnost provedení kontroly jsou tři. Porušování zákona majitelem kotle musí být opakované. Orgán ochrany ovzduší pak musí mít důvodné podezření, že majitel kotle spaluje nezákonným způsobem. Konečně musí být majitel nejprve písemně upozorněn orgánem ochrany ovzduší na porušování zákona.
Kontroly už u nás fungují dle současné právní úpravy, chybí jen výslovné zákonné zmocnění pro rodinné domy, byty a stavby pro rodinnou rekreaci. Obdobně se například kotle kontrolují i v Německu, Švýcarsku nebo Itálii.
Dotčení se mohou cítit pouze ti, kteří spalují nezákonnými postupy a výrazně tak znečišťují ovzduší. Pro občany provozující stacionární zařízení dle zákona nepředstavuje navrhované řešení žádný negativní dopad.