Aby měli pořadatelé čas se nadechnout

Vláda navrhla (respektive ministerstvo kultury), aby každý pořadatel kulturní akce, která se v důsledku pandemie koronaviru nemohla nebo nebude moci uskutečnit, vydal držitelům platných vstupenek poukaz na náhradní kulturní akci, kterou jim za tu neuskutečněnou nabídne. Poté už bude na samotných zákaznících, zda tento poukaz, respektive náhradu, akceptují a využijí – anebo, pokud ji z jakýchkoli důvodů využít nebudou moci, budou požadovat vrácení již uhrazeného vstupného. Klíčovým termínem návrhu byla tzv. ochranná doba. Znamená to období, po které jsou pořadatelé kulturních akcí, nyní absolutně bez příjmů a mnohdy pouze (s často enormními) náklady, chráněni ve smyslu odkladu povinnosti vracet zákazníkům uhrazené vstupné. Tato doba byla stanovena na období do 31. 10. 2021 tak, aby měli pořadatelé čas se pomyslně nadechnout, po uvolnění mimořádných opatření uspořádat náhradní nebo nové akce, které nabídnou i svým zákazníkům s „letošními“ vstupenkami. Pořadatelé by zkrátka měli dostat příležitost obnovit a znovu rozběhnout své podnikání, opět získat příjmy a z nich případně těm zákazníkům, kteří poukazy na náhradní kulturní akce nevyužijí, vrátit peníze za propadlé vstupenky.

Šest měsíců je málo!

Při podrobném studiu textu návrhu zákona jsem si ovšem, doslova „za pět minut dvanáct“, krátce předtím, než začalo ve Sněmovně jeho finální projednávání, všiml zdánlivého detailu, který by ovšem měl, v případě schálení, fatální dopady na pořadatele kulturních akcí, ale i na jejich potenciální návštěvníky. Šlo o to, že v odstavci, který měl definovat konec výše zmíněné ochranné doby se – zřejmě nepozorností, neznalostí nebo nedopatřením příslušného úředníka či legislativce – objevila jako jedna z variant formulace „ochranná doba končí, jestliže pořadatel nenabídl zákazníkovi náhradní kulturní akci do šesti měsíců od vydání poukazu“. Co by to znamenalo v praxi? Především to, že by zákazníci mohli hromadně požadovat, aby jim byla nabídnuta návštěva náhradní kulturní akce ještě v době výrazně před datem 31. 10. 2021, které je jako konec ochranné doby definováno na jiném místě návrhu.

Fesťáky jsou zkrátka v létě

Pokud by byl tedy takový poukaz například vydán 1. července 2020, opravňoval by zákazníka trvat na nabídce náhradní akce, která by se musela uskutečnit nejpozději do 31. prosince 2020. To je ale z mnoha důvodů pro valnou většinu kulturních akcí nemožné, jednak kvůli jejich sezónnímu charakteru (jedná se např. o otevřené letní venkovní koncerty a festivaly apod.), anebo, s ohledem na dobu nutnou k zajištění reorganizace původní akce (pronájmy sálů, sestavení nových kalendářů kulturních zařízení atd.). Pokud by pořadatel v šestiměsíčním termínu od vydání poukazu zákazníkovi takovou akci nenabídl, respektive by ji speciálně neuspořádal, byl by zákazník oprávněn žádat vrácení vstupného. To by bylo pro většinu pořadatelů naprosto likvidační, jelikož nyní nedisponují, a minimálně do příštího roku disponovat nebudou, potřebnými (nebo spíše žádnými) finančními prostředky. Takový postup by tedy vedl ke konkursům a úpadkům mnoha pořadatelů a producentů kulturních akcí, zejména těch menších, středních a domácích – a ve finále by nic nepřinesl ani zákazníkům, kteří by tím ztratili šanci jak na výběr a návštěvu náhradní akci, tak i na vrácení vstupného.

Cílem je zamezit dvojímu výkladu

Kvůli výše uvedeným argumentům jsme s kolegyní z hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Terezou Hyťhovou, která je členkou sněmovního výboru, jenž má oblast kultury ve své gesci, narychlo, a doslova „na koleně“ sepsali v tomto směru pozměňovací návrh. Jeho cílem bylo právě zpřesnění té části návrhu zákona, která definuje důvody a termíny ukončení tzv. ochranné doby včetně podmínek a termínů, které musí splnit pořadatel kulturní akce zrušené v důsledku ochranných epidemiologických opatření v boji proti koronaviru vůči svým zákazníkům. Konkrétně šlo o specifikaci a jednoznačnost formulace upravující podmínky a termíny vydání a platnosti poukazů na náhradní kulturní akce a jasné stanovení nejzazšího termínu pro datum jejího konání. Jde tedy o termín, do kdy se náhradní kulturní akce musí nejpozději uskutečnit (což by měl být 31. říjen roku 2021) a datum, do kdy má o jejím termínu pořadatel povinnost informovat zákazníka (do šesti měsíců od vydání poukazu na náhradní akci). Cílem je zamezit možnému dvojímu výkladu, který by mohl teoreticky rezultovat v množství zbytečných a – pro všechny strany – finančně náročných soudních sporů.

Znáte severojižní magistrálu?

Šlo opravdu o závod s časem, který ale nakonec dopadl dobře. Sněmovna náš návrh velkou většinou hlasů schválila. Mám z toho – i za všechny naše pořadatele veškerých kulturních akcí a jejich fanoušky – nefalšovanou radost! Vrámci SPD fantasticky zafungovala severojižní magistrála. Pro úspěch se spojili ústecká poslankyně a jihočeský poslanec.