projednáváme bod dnes, kterým volně navazujeme na naše usnesení a na naše jednání, které jsme absolvovali v závěru loňského roku. Bylo to přesně 17. prosince 2020, kde jsme se zabývali tou situací, která se týkala aktuálních omezení v důsledku nouzového stavu. Z tohoto místa ještě jednou děkuji, dělala jsem to tehdy, tak to zopakuji, panu místopředsedovi Senátu Horníkovi, který tu agendu tehdy přednesl, byl iniciátorem, navrhovatelem toho bodu, v němž se snažil upozornit, to byl vlastně ten první krok, v něm se snažil upozornit na nelehkou situaci, která se týkala například celé oblasti sportu se zřetelem k těm, kteří podnikají na horách a věděli, že je čeká obtížná sezóna. Chtěl slyšet tedy pozici vlády, co s tím bude moci dělat.

My jsme přijali usnesení, které mělo 7 odstavců, I až VII. Ještě si vzpomínám v této souvislosti na slova paní senátorky Šárky Jelínkové, předsedkyně klubu KDU-ČSL, která tady měla oprávněnou námitku, zda to usnesení, zda všechno to, co tady říkáme, se odrazí v nějakou relevantní odpověď vlády, zda to nebude jenom takové plácnutí do vody, zda Senát si nějak neodfajfkne povinnost promluvit v zájmu občanů a bude to bez jakéhokoliv výsledku. Ta oba v nás byla ve všech samozřejmě. Čekali jsme, jestli to naše usnesení, které vyzývalo vládu k odpovědi, jestli a jak tedy bude zodpovězeno. Nevím, kdybych se měla obrátit na paní senátorku Jelínkovou, tak bych teď musela říci, že, nemohu mluvit za pana navrhovatele tehdejšího, ale za sebe jako zpravodajku tehdejší, tak bych musela říci, že to naše usnesení bylo splněno možná na 20 %. Děkuji z tohoto místa panu ministrovi Blatnému, který nám svou odpověď, o které můžeme diskutovat a můžeme se k ní vymezovat, můžeme s ní souhlasit nebo nesouhlasit, ale nějaký materiál, který popisoval ty otázky týkající se vakcinace, tak nám zaslal. Ale ty body, které byly, jak říkám, I až VII, tak body I až III se týkaly zdravotnické otázky, na kterou, jak říkám, jsme odpověď dostali. Může být předmětem naší dnešní debaty. Bod IV se týkal zejména ekonomických otázek. Na to nám vláda neodpověděla vůbec. Bod V byl spíše takové, když to řeknu populárně, sport a podnikání ve sportu a vše, co s tím souvisí. Odpověď nula. Bod VI se týkal kultury, velmi komplikované situace v oblasti kultury. Odpověď nula. Bod VII se týkal závažné otázky svobody médií v České republice, kde jsem upozorňovala s vaším souhlasem, protože to bylo prohlasováno, žádali jsme vládu, aby přestala s omezováním přístupu médií na vládní tiskové konference, konkrétně se to tehdy týkalo serveru Forum24. Uváděla jsem zde, že tito redaktoři nemají povolení se zúčastnit přes opakované žádosti oficiálních tiskových konferencí a že to naráží podle mého přesvědčení na svobodu slova, která je základním předpokladem fungování svobodné a demokratické společnosti. Čili na všechny ostatní body jsme odpověď nedostali.

Já teď nemohu vinit pana ministra Blatného, spíše se ho pokusím zeptat, jakým systémem tedy ta odpověď byla tvořena. Jestliže Senát s podpisem pana předsedy Senátu odešle vládě usnesení naše, ve kterém ji žádá a vyzývá k odpovědím, pravděpodobně došlo k nějakému delegování tohoto úkolu. Nevím, jak se stalo, že alespoň část tedy odpovědi jsme dostali od pana ministra Blatného, zda to delegování už se netýkalo těch dalších oblastí, proč zůstal naprosto mlčenlivým ministr kultury, proč se neozvali aspoň v rámci tedy té oblasti sportu a podnikání ministryně Schillerová nebo ministr Plaga, to je mi velkou otázkou. Na tuto systémovou věc bych se chtěla zeptat, jak se nakládá s materiálem Senátu na jednání vlády. Zda premiér, který to dostane, někomu řekne: Vyřiďte to, ujměte se té odpovědi. A jak to postupuje tedy dále?

Protože pokud bychom se spokojili s tím, že nám vláda neodpověděla, tak Senát sám sebe by znevážil. Pokud má plnit svou roli a má být důrazem a vymáhat tedy odpovědi na otázky, které po vládě žádá, musíme trvat na tom, že přestože jsme zatím dostali jenom dílčí odpověď, musíme trvat na tom, abychom dostali odpověď celou. Jednou jsme si to přáli a není důvodu, aby vláda prostě si řekla: Něco jim pošleme, to je jedno, oni to možná stejně nebudou číst, ví bůh, co s tím udělají. My si to taky odfajfkneme a bude pokoj. Já si myslím, že ta situace je tak vážná, že jedna každá z nás, jeden každý z nás má denně plné e-maily lidí, kteří jsou zoufalí a potřebují se nějak zorientovat v té situaci. My jim máme zprostředkovat odpovědi. Proto se ptáme těch, kteří nám je mají poskytnout. Jestliže je nedostáváme, vše zůstává na půl cesty a frustrace ve společnosti roste. A nedůvěra k tomu, že tuto situaci zvládneme, se významně zvedá. To je na úvod toho, co máme za sebou v podobě toho usnesení. Já si myslím, že musíme trvat na tom, aby tak jak jsme jej přijali, tak aby tak bylo také naplněno.

Teď dovolte ještě několik poznámek dalších.

První se nutně týká, máme-li zde přítomného pana ministra zdravotnictví, takové otázky, která se týká právě očkování.

Protože v poslední době já osobně, ale i přes média to určitě slyší celá veřejnost, že se ozývají např. praktičtí lékaři, kteří by se rádi do toho systému očkování zapojili. Pořád se neví, jestli ano, nebo ne. Skoro mám dojem, že se dějí nějaké nedůstojné závody, který kraj dostane více vakcín, který pan starosta bude ve zprávách jako ten, že to zvládá. Přičemž všichni ostatní se starají, nikomu to není lhostejné. Nevěřím tomu, že je někdo, kdo sedí na starostenské, hejtmanské nebo jiné židli a je mu to jedno, co se v jeho místě děje. Mám dojem, že toto je výsledek toho, že nebyl nastaven systém distribuce vakcín tak, aby mohl probíhat transparentně.

Důležité je zmínit, že to je Andrej Babiš, předseda vlády, kdo sám sebe jmenoval šéfem celé té očkovací strategie, a proto, přestože tady mluvím teď k panu ministrovi zdravotnictví, zprostředkovaně mluvím k občanům a předsedovi vlády. Protože on se umí dokonale vyvinit ze všeho. Jmenuje se vždycky do čela čehokoliv, aby mohl být v médiích, aby tam mohl vykládat, jak všechno zachrání, spasí, udělá, zařídí, bouchne do stolu, prostě jsem mistr situace. V momentě, kdy to selže, jakože to selže, protože on ani s karanténou, s žádným systémem, do jehož čela se postavil, si neporadil tak, jak sliboval, vždycky to na někoho svede. Ten úhybný manévr, to je podstata jeho fungování, takže najde viníky. Najednou on je ten, kdo to dělá dobře, všichni ostatní za to můžou a kazí mu ty báječné úmysly. To se dá prokázat z řady jeho kroků v minulosti a devastuje to důvěru společnosti v to, že vláda rozumí tomu, co dělá, a má ty kroky promyšlené.

Já kladu důraz na roli předsedy vlády a podtrhuji tento důraz, protože očekávám, že jednak nás čeká v budoucích týdnech opět ono vyviňování, někdo za něco bude moct, za ta selhání, pan premiér ne. Zároveň očekávám, že pokud to bude tak, jak doufám, že se přece jen výroba vakcín zrychlí nebo dožene se teď ten skluz a přijdou sem, tak se může stát, že přijdou najednou v nějakém velkém množství, bude potřeba rychle je vyočkovat. Samozřejmě se to bude hodit jako politický bič. Jestliže se pošle třeba do nezajištěného systému, nepromyšleného, nepřipraveného, bez praktiků, lékařů nebo bez všech těch možných očkovacích míst, jestliže se tam pošle to velké množství, potom se budou hledat viníci, kteří mohou za to, že to nebylo velmi rychle proočkováno. Ale tím viníkem, buďme si toho vědomi a nedejme se zmást, je předseda vlády. Ten odpovídá za celou situaci, je šéfem očkování, sám se do této pozice jmenoval a musí nést za celý průběh, organizaci a všechno, co s tím souvisí, musí nést on zvláštní odpovědnost. To je k očkování.

Druhá věc, v této souvislosti ještě dovolte otázku. Jak skutečně vznikala ta očkovací strategie, pane ministře? Protože včera nebo dnes, nevím kde, jsem četla rozhovor s panem Dzurillou, který je vládním pověřencem, zmocněncem, expertem, teď nevím přesně jak, na systémy, které mají zajistit, že ten systém bude fungovat.

On sám v tom rozhovoru říká, že počítal, že budou mít více času. Že pokyn k tomu, aby systém vytvořil, dostal někdy 22. prosince. S tím, že 15. ledna byl šibeniční, že 15. ledna má být vytvořen, což opět ukazuje, že vláda podcenila, neměla připravenou očkovací strategii. Přestože se celé měsíce bavíme o tom, že jediné, co nás může jako společnost zachránit, je právě očkování. Ale připraveno nebylo nic.

Další otázka, která souvisí s vaším resortem, pane ministře, kterou jsem zde vznášela dvakrát, vznesu ji potřetí. Je to otázka, která se týká Unie psychologických asociací, nebo Asociace psychologů, abych to řekla přesně. Pan doktor Michal Walter se opakovaně obrací na mě, obrací se na ministerstvo zdravotnictví, obrací se dopisem na předsedu vlády. Žádá odpověď na to, proč tyto privátní ordinace psychologů nebo těchto poradců nemohou být otevřeny a nemohou v nich být poskytovány služby občanům, pacientům, kteří je nutně a naléhavě potřebují.

To, že je potřebují, bych ráda dokumentovala jednou věcí. Ještě předtím, než vypukla koronavirová krize, Národní ústav duševního zdraví vypracoval studii o všech aspektech, které se týkají duševního zdraví v české populaci, netušili, že přijde koronavirová krize. Ta studie shodou okolností byla zacílena na velký počet obyvatel, myslím, že na vzorku 5000, teď to nevím přesně, ale dalo by se to dohledat, byly zjišťovány jednotlivé poruchy duševního zdraví. Tím, že tato studie vznikla před koronavirovou krizí, nyní jsme jako Česká republika v unikátní situaci, kdy můžeme porovnávat, co se s populací, pokud jde o duševní zdraví, děje, před koronavirem a téměř rok poté. Všichni zjišťujeme, že ten nárůst je brutální, od úzkostných poruch až po ty nejhorší stavy, sebevražedné apod. Dokládá se to průřezově celou populací od malých dětí po dospělé lidi. Přitom tyto služby, které by mohli poskytnout psychologové sdružení v té unii, o které mluvím, tak mají zakázanou svou činnost. Mně to přijde absurdní, není to podle mě zdůvodnitelné tím, že musíme více lidi držet doma, aby nikam nechodili. Je to podle mě jako nutná návštěva lékaře nebo obdobné služby. Nechápu, proč se k tomu takhle stavíte. A vlastně o to duševní zdraví lidí, kteří opravdu, bych řekla, ať už v rodinách, v práci, stresu z toho, že přicházejí o své firmy, vidíme, jak to narůstá, takže o toto nedbáte. To já mám velkou výhradu, protože si myslím, že by to rozhodně nezhoršilo situaci. Protože každý z těchto specialistů si umí zařídit svou ordinaci tak, aby on byl chráněný a jeho pacienti nebo klienti byli chráněni také.

To je další poznámka a výtka k tomu, jak vláda přistupuje k současné krizi. Pak bych se vás ráda zeptala ještě na to, když se mluvilo o panu předsedovi vlády jako o garantovi očkování, jeho poradcem je bývalý ministr zdravotnictví, váš předchůdce Roman Prymula. Teď si čtu zprávy o tom, že Roman Prymula spouštěl nějakou kampaň ve prospěch soukromého projektu, který měl zajistit antigenní testování zdarma pro statisíce našich občanů. Víme, že ty testy stojí ohromnou sumu peněz, měly být poskytovány, tedy hrazeny pojišťovnami. Asi se bavíme o miliardě, miliardě a půl, to neumím odhadnout, ale určitě jsme někde v těchto číslech.

Problém je v tom, že když jsme si kladli otázku, co se to dělo na schůzce na Vyšehradě, neb prvotně se zdálo, že je důležité, abychom zjistili, kdo tam byl, kdo nad tím chtěl přemýšlet, tak si řekl, jo, kdo tam byl, je zajímavé, ale daleko zajímavější a podstatné je, proč tam byli a o čem jednali, tak ono se to pozvolna klube ven. Teď se dozvídáme, že jeden z účastníků schůzky měl do této kampaně pana Romana Prymuly, galerista Jan Třeštík jako kreativec, měl být do ní zapojen. Představovali tu kampaň i v některých nemocnicích, např. na Bulovce. Argumentovali tím, že tento projekt je uskutečněn s Úřadem vlády a pod záštitou ministerstva zdravotnictví. Pak se ukázalo, že to tak úplně pravda není, přes všechny možné kontakty, telefonování, ověřování. Napřed od toho prý dal ruce pan předseda vlády, ale stejně se ti účastníci domnívali, že v tom mohou pokračovat. Zangažovali herce, natočili nějaké klipy, ti herci dnes říkají, že vůbec nevěděli, že to má být pro tento privátní účel, že si mysleli, že budou součástí nějaké společenské kampaně na podporu toho testování.

Ukazuje se, že to byl na ně asi nějaký podvod. A na ty ostatní, se kterými bylo jednáno, také. Já bych se vás tedy v této souvislosti ráda zeptala, protože tam figuruje ministerstvo zdravotnictví, zda jste si ověřoval, co se v této věci dělo?

Zda jste se ptal pana Romana Prymuly, jaká byla jeho role, kdo všechno se měl podílet na této kampani, a tedy z ní mít zisky, zda už ministerstvo zdravotnictví nějaké výdaje v souvislosti s tím mělo, nebo nemělo, a pokud mělo, tak v jaké výši.

Jsou to takové střípky mozaiky, které se pokouším skládat. Využít vaší přítomnosti k tomu, abych se zeptala na to, co mi jasné není a s čím se nemohu smířit. Ten základ, proč jsem tady vystoupila, děkuji vám všem za pozornost, je, že si vážím práce nás všech, že jsme tady zformulovali usnesení a snažili jsme se jít naproti nějaké věci, na pomoc k objasnění některých otázek, které trápí nejenom nás, ale i naši společnost. Odpověď byla, jak jsem řekla, z 20 % a zbytek naprostá nula.

My si to nemůžeme nechat líbit, vzhledem k tomu, že jste tady jako zástupce vlády, tak se na vás obracím. Pravděpodobně ještě nějak to promítneme do svého usnesení a toto usnesení bude adresováno vládě. Ale chci důrazně sdělit, že se senátoři určitě nemohou smířit s takovýmto přístupem ke své práci, protože ji považují za důležitou a protože sami do toho vkládají nemalé úsilí. Když vložíme čas a energii do něčeho, nechceme, aby to ten druhý zahodil do odpadkového koše.

Děkuji vám, pane ministře, za odpovědi na otázky, které jsem se tady pokoušela zformulovat, a také děkuji vám všem za pozornost.