Děkuji. Předstupuji před Sněmovnu se žádostí o zařazení nového bodu do programu naší probíhající schůze. Ten bod by měl název Hudební produkce předsedy Poslanecké sněmovny v památkově chráněném prostoru jednacího sálu Poslanecké sněmovny.
Dovolte mi zdůvodnění tohoto návrhu. Podle včera zveřejněných fotografií se v hlavním jednacím sále Poslanecké sněmovny odehrála část večírku poslaneckého klubu hnutí ANO. Podle vyjádření současného předsedy Poslanecké sněmovny se tato zvláštní akce konala někdy po parlamentních volbách na podzim roku 2017. Sám ji popisuje jako rozlučkový večírek, kdy se rozhodl využít k hudební produkci jednací sál, který v té době měl být v rekonstrukci.
Pan předseda Vondráček na tomto stranickém večírku vystupoval na improvizovaném pódiu, kterým se stal předsednický stůl, tedy památkově chráněný mobiliář. Blíže dění nebudu popisovat, nebyla jsem jeho účastníkem, ale myslím, že ty fotografie jsou docela výmluvné. Zvláštní pro mě a důležitou otázkou je, kdy se přesně tento večírek konal. A s tím souvisí otázka, jak se účastníci této veselice vlastně do jednacího sálu dostali? Kdo je sem pustil? Přišli hlavními dveřmi, které bývají zavřeny a klíče jsou u ochranné služby v době kdy nezasedáme, nebo přišli tamhle tím bočním vchodem, který vede do prostor předsedy Poslanecké sněmovny, nebo se sem dostali nějakým - pro mě dalším nepochopitelným způsobem. To bych chtěla slyšet.
Sál totiž, ve kterém jednáme, vznikl během přestaveb v této lokalitě. Prameny uvádějí, že v této podobě nebo v této velikosti už je znám z roku 1726, tedy před zhruba třemi sty lety se začala psát historie tohoto prostoru. V roce 1861 zde začíná pracovat Český zemský sněm, a jak všichni víme, ukazuje to také památní deska, kolem které denně chodíme. 14. listopadu roku 1918 zde bylo vyhlášeno samostatné Československo. Byl zvolen prvním prezidentem Tomáš Garrigue Masaryk. A 20. listopadu roku 1918 byla přijata první československá ústava.
Tedy během staletí bylo toto místo svědkem mnoha událostí, které se staly mezníkem v naší historii. Sídlo dnešní Poslanecké sněmovny je národní kulturní památkou a je pod přísnou památkářskou ochranou včetně tedy toho sálu, ve kterém my, jako poslanci jednáme. Také návštěvy, které sem přicházejí, jsou vázány docela přísnými pravidly. Ti, kteří sedí na galerii pro hosty musí vyhovět bezpečnostním předpisům. Ti, kteří mohou vstoupit do jednacího sálu se musí podrobit minimálně společenskému úzu, který jim říká, co mohou a nemohou v takovém prostoru dělat.
Je nepředstavitelné, že by těmto návštěvníkům, mezi nimiž jsou školní děti, studenti, ale i senioři, prostě lidé, kteří se zajímají o naši historii, bylo tolerováno chování, jaké vidíme na fotografiích s panem předsedou.
Pan předseda sám je z Kroměříže. Toto město je také pod památkovou ochranou, je jako centrum Prahy, které je zapsáno do seznamu UNESCO, světového kulturního dědictví, zrovna tak je tomu v Kroměříži, kde arcibiskupský zámek, soubor zahrad, jsou zapsány do tohoto seznamu a jsou tam další výjimečné památky. Já si neumím představit, že by jako kroměřížský rodák pan předseda Vondráček v těchto prostorách, například v chrámu sv. Jana Křtitele, který pro svůj interiér je považován za jednu z nejkrásnějších církevních staveb 18. století na Moravě, tam podobnou produkci předváděl. Myslím si, že to je nemožné.
Neumím si zrovna tak představit parlamenty na světě, že by něco takového tam bylo tolerováno. Dnes často vidíme obrázky z britského parlamentu, kde se vášnivě probírá odchod země z Evropské unie a neumím si představit, že by v těchto historických prostorách byly podobné scénky možné. Nebo si neumím představit (Předsedající upozorňuje na čas.), zkusím si to, ale nejde mi to, že by se něco takového dělo v Kongresu.
Proto navrhuji tento nový bod jako druhý bod našeho dnešního jednání.
Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
