„Vážené
paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, vážení přítomní…
Předstupuji–li dnes jako první prezident samostatné České republiky
poprvé před vás, její první parlament, činím tak s plným vědomím
zvláštní vážnosti této chvíle..“
to jsou úvodní slova Václava Havla ze dne 23. února 1993, kdy navštívil zákonodárný sbor naší země, samostatné České republiky.
Tehdy,
před osmnácti lety, našim předchůdcům v těchto lavicích sděloval svůj
pohled na nejdůležitější událost, která se dotkla doslova každého
občana, kolem níž byly vedeny obtížné politické debaty. Rozdělení
Československa prezident Havel nechtěl, konstatoval však, že rozdělení
bylo neodvratné. Vybrala jsem z jeho projevu tato slova:
„České
politické reprezentaci patří uznání za to, že tak náročnou operaci,
jakou je rozdělení státu, se jí podařilo v trvalé a trpělivé součinnosti
se slovenskou stranou provést pokojným, právním a spořádaným způsobem.
Rozdělení
Československa nás postavilo před úkol rychle položit některé základní
kameny samostatné České republiky. Myslím, že se to podařilo. Významně
jste se o to zasloužili vy, poslanci bývalé České národní rady a dnešní
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nejen tím, že jste
přijali příslušné zákony a schválili příslušné smlouvy, ale především
tím, že jste přijali zákon nejdůležitější, totiž Ústavu České republiky.
Jak patrno, prostor, v němž začínáme nový český stát budovat, je
slibný.“
O osm měsíců později, 12. října 1993, oslovil prezident
Havel Sněmovnu opět. Vstoupil významně do diskuse o začlenění naší země
do Severoatlantické aliance. Přesvědčení, že se členem této aliance má
naše země stát opřel o tyto argumenty - Cituji:
„České země leží v
samém centru Evropy, jsou tradiční křižovatkou různých evropských
duchovních proudů i geopolitických zájmů a jejich tisíciletá historie
ukazuje, že není většího evropského konfliktu či konfrontace, které by
se jim vyhnuly. Mnohé války u nás začínaly i končily.
Patříme, a
vždy jsme patřili, k západoevropskému kulturnímu okruhu a hlásíme se ke
všem základním hodnotám euroamerické civilizace. K takovým hodnotám,
jako je občanská společnost, parlamentní demokracie, pluralitní
politický systém, právní stát založený na respektu k jedinečné lidské
bytosti a jejím právům a svobodám, liberální tržní ekonomika.
Máme
v dobré paměti zkušenost Mnichova, který nebyl jen selháním západních
demokracií tváří v tvář nastupujícímu nacistickému zlu. Tato zkušenost
nám říká, jak důležité je, abychom jako země ležící na tak exponovaném
místě byly pevně včleněny v zájmu svém i obecném do systému fungující
kolektivní obrany.“
14. března 1995 uvítala Sněmovna prezidenta v
situaci, kdy považoval za nutné věnovat svou pozornost zejména otázce,
kterou nazval Idea právního státu. Obracel se tedy naléhavě právě na
zákonodárce.
Opět dovolte krátkou citaci:
„Celý náš právní
systém se dramaticky proměňuje. To klade obrovské nároky na vládu, ale
především na vás, kteří zákony přijímáte, a způsobuje, že nejednou
musíte pod tlakem života týž zákon několikrát novelizovat. Každý to
chápe, nicméně přece jen bychom neměli zapomínat na jednu věc: platí-li
zásada, že neznalost zákona neomlouvá, a že co není zakázáno, je
dovoleno, pak to znamená, že právní systém musí být přehledný a
srozumitelný. Jak vláda, tak poslanci by se proto měli v budoucnu ve
zvýšené míře soustřeďovat na otázku, jak náš právní systém zpřehlednit,
aby se v něm občan vůbec mohl vyznat.“
Václav Havel využil tehdy příležitost, aby se zmínil také o atmosféře na politické scéně, o politické kultuře. Řekl:
„Mám
jednu vážnou starost: mám na mysli zápas o osobní či stranickou
prestiž, zápas o publicitu, vzájemnou řevnivost a žárlivost, apriorní
neochotu přijmout myšlenku jiného jen proto, že ji vyslovil první,
nedostatek džentlmenské spolupráce. Tím narážím na nepříliš dobré vztahy
uvnitř vládní koalice a opozice. Je naprosto v pořádku, že na mnoho
věcí mají různé strany a různí politici různé názory. Není ale vůbec v
pořádku, když je mají různé jen proto, aby se navzájem odlišily.“
Červenec
roku 1996. Po parlamentních volbách přichází prezident Havel na naši
půdu a vysvětluje složitost vzniku menšinové vlády vedené Václavem
Klausem. Tato vláda rok nato padá.
Proto v lednu 1998 doporučuje
Václav Havel Sněmovně přechodnou úřednickou vládu premiéra Tošovského a
přimlouvá se za vypsání předčasných parlamentních voleb.
Předčasné
volby se uskutečnily na jaře 1998 a Václav Havel nové poslance oslovil v
říjnu téhož roku. Z jeho tehdejšího projevu vybírám:
„Co má
smysl, je přemýšlet o našem právním řádu jako o celku a přemýšlet o jeho
smyslu, o jeho kořenech. Právní řád tu je přece proto, aby vymezil
pravidla našeho soužití. Tato pravidla mohou být ctěna, respektována,
dodržena jen tehdy, existují-li k tomu předpoklady v obecném
společenském povědomí. To znamená, existuje-li respekt k řádu mravnímu.“
V
květnu roku 2000 bylo tématem prezidentova vystoupení přibližování naší
země k Evropské unii. Stejnému tématu se věnoval i o dva roky později, v
říjnu roku 2002. K tomuto tématu řekl:
„Též slyšíváme někdy o takové
jakési všemoci Bruselu, bruselských aparátů, možná na tom něco je. Já
se s tím setkávám začasté i v zemích členských a dokonce v těch zemích,
které jsou členy od prvopočátku, tak se setkávám s takovou nejistotou,
ani tak ne s nespokojeností s tím, že se určité kompetence a pravomoci
přesouvají do centra EU, jako spíš s nejistotou, kdo to je, to centrum.
Myslí se tím Evropská rada, Evropský parlament, Evropská komise, aparát
Evropské komise, všechny ty výbory, podvýbory? Kdo to vlastně je ten
Brusel? A z tohoto hlediska se mi zdá, že je naprosto legitimní a
správné, abychom se účastnili debaty o institucionálním vývoji a
institucionálních reformách EU."
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, připomínám pro naši paměť základní témata, poselství ze
všech vystoupení prezidenta Václava Havla před poslanci samostatné České
republiky. Všechna tato vystoupení jsou unikátní. Dokumentují, jaké
byly základní stavební kameny politiky, kterou tvořil. Ukazují v co
věřil, na čem trval, co považoval za nezbytné pro dobrý život v naší
vlasti. Myslím, že v záplavě úvah minulých dní, bylo důležité dát
prostor právě zde, na zákonodárné půdě, myšlenkám Václava Havla, nikoli
myšlenkám o Václavu Havlovi.
Naposledy ve funkci prezidenta republiky oslovil zákonodárce na počátku roku 2003.
Miroslava Němcová
1. místopředsedkyně strany
předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR
