Kubiš a Gabčík, kteří při akci s krycím názvem Anthropoid splnili úkol od vojenského velení exilové československé vlády v Londýně, se posléze ukryli v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze 2 spolu s dalšími vojáky vysazenými do protektorátu při dalších misích: Adolfem Opálkou (Out Disance), Josefem Valčíkem (Silver A), Josefem Bublíkem (Bioscop), Janem Hrubým (Bioscop) a Jaroslavem Švarcem (Tin). Dříve však, než měli být odvezeni z města do bezpečí, je nacisté vypátrali a nasadili proti nim 800 příslušníků SS a gestapa. Českoslovenští vojáci si po hrdinném několikahodinovém boji vzali život, než aby se vzdali nacistům, jen Jan Kubiš tak nemohl učinit, protože byl po těžkém zranění v bezvědomí a posléze na následky zranění zemřel.
Heydrich byl prominentním pohlavárem nacistického režimu a nejbližším spolupracovníkem druhého muže třetí říše Henricha Himmlera. Byl jedním z hlavních strůjců nacistické genocidy na židech, přičemž předsedal nechvalně proslulé konferenci u berlínského jezera Wannsee, kde se nacistická elita v lednu 1942 dohodla na koordinaci všech konkrétních akcí při tzv. konečném řešení židovské otázky. Ihned po svém nástupu do Prahy na podzim 1941 vyhlásil stanné právo a začal vyvražďovat české vojáky a vlastence. Jeho obětí se stalo na 500 popravených a 2200 lidí bylo posláno do koncentračních táborů. Právě kvůli tomuto teroru, který měl zlomit ducha odporu lidí v okupovaném protektorátu, rozhodlo vojenské velení exilové vlády prezidenta Edvarda Beneše v Londýně o jeho likvidaci. Heydrich byl nejvyšším pohlavárem nacistů, jehož se v týlu třetí říše komukoli za války podařilo popravit. O významu ztráty Heydricha pro hitlerovskou kamarilu svědčí fakt, že jeho jménem byla nazvána operace Reinhard, která prakticky vyhladila židovské obyvatelstvo Polska.
Nacistická odplata byla strašlivá: nejenže byly vyvražděny rodiny všech parašutistů a jejich pomocníci z řad obyvatelstva, ale již 10. června byla na přímý rozkaz vůdce Adolfa Hitlera vyvražděna a zničena středočeská obec Lidice, která neměla se smrtí Heydricha nic společného, byl to exemplární kolektivní trest na odbojném českém národu. 503 obyvatel obce bylo popraveno nebo odvlečeno do koncentračních táborů, menší část dětí byla určena k poněmčení v říši. Obec se 104 domy byla zcela vyhlazena z mapy, s hrůznou nacistickou důkladností byly exhumovány dokonce hroby, aby nezůstala po staleté existence Lidic, tedy ve svém významu „obce lidí“, ani památky.
Osud Lidic následovala 24. června malá obec Ležáky na Chrudimsku, kde ale nacisti měli záminku v nalezené vysílačce výsadkové skupiny Silver A. 33 dospělých bylo zastřeleno, jedenáct dětí bylo odesláno do plynových komor a jen dvě dány na převýchovu do Německa, odkud se po válce vrátily. Ležáky, jež měly osm domů, nebyly po válce obnoveny na rozdíl od Lidic, jež nechala československá vláda postavit na sousedním místě znovu. Po druhé světové válce se z koncentráků vrátilo 143 lidických žen a po usilovném pátrání i 17 dětí.
Je neoddiskutovatelným faktem, že již nijak neskrývaná nacistická brutalita a teror, jak se projevila v hrůzné likvidaci obyvatel Lidic, otřásla celým světem. O dva měsíce později vlády Velké Británie a Francie odvolaly svůj ostudný podpis pod tzv. mnichovskou dohodou ze září 1938, jímž umožnily odstoupení československého pohraničí v bláhové naději, že se tím zastaví Hitlerovy plány agresivní expanzní války. Jménem Lidice pojmenovávali obyvatelé celého světa nejen své ulice a náměstí, ale také své děti.
Pozdější komunistická vláda v Československu se pokoušela zpochybňovat význam Heydrichovy popravy, po níž bylo v odplatě vyvražděno na 5000 českých vlastenců. Už počet obětí půlroční Heydrichovy hrůzovlády v protektorátu dokládaly, že by popravených přímo či posléze umučených v koncentračních táborech by za pokračujícího života tohoto zlosyna méně nebylo. Právě naopak. Takto demonstrovaný odpor v týlu nepřítele vázal také velmi podstatnou část ozbrojených sil nacistického Německa, jež nemohly být nasazeny na západní či východní frontě. Podstata poválečného sporu byla v pokusu potlačit význam aktivit exilové vlády prezidenta Beneše, která si popravou Heydricha rukami československých vojáků vysloužila obrovskou úctu a respekt, a naopak zvýraznit zásluhy exilové činnosti komunistického vedení v čele s Klementem Gottwaldem za války v Moskvě. Mj. proto se dočkali výsadkáři důstojného pomníku – Památníku Operace Anthropoid na někdejším místě v Libni až 27. května 2009.
Hrdinná oběť Josefa Gabčíka, Jana Kubiše a jejich spolubojovníků se stala jedním z pilířů, na nichž stavíme nejryzejší morálně-volné vlastnosti českého vlastenectví a boje za svobodu demokracii. Jména padlých vojáků proti hrůzné nacistické ideologii nesou dnes vojenské jednotky v Česku i na Slovensku, obce, ulice i náměstí. In memoriam byli padlí parašutisté povýšeni do hodnotí plukovníků a generálů a získali nejvyšší státní vyznamenání. Jejich čin ztvárnily desítky uměleckých děl včetně řady filmu z domácí i zahraniční produkce. Krypta kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde skončil jejich statečný život, patří k místům s nejvyšším pietním významem pro český stát. Je dobře, že toto místo neožívá jen při státních pietních aktech, ale hlavně při návštěvách stovek a tisíců českých žáků a studentů, kteří si tak lépe uvědomí hodnoty trvalého boje za svobodu a demokracii.
Čest památce našich hrdinů
Tým ODA
