To, že jsem dostala nominaci na předsedkyni strany, byla pro mne úplně nová informace, která se ke mně dostala v pátek. Ten den mě bombardovalo několik novinářů, kteří se mě ptali, jestli tuto nominaci přijmu, nebo ne. Moje odpověď zněla, že to ještě zvážím a to z několika důvodů.
1) Byla bych jedinou předsedkyní politické strany jako žena,
2) klub Úsvitu přímé demokracie by mohl získat další přednostní právo ve Sněmovně a
3) zúročila bych svoji několikaletou politickou práci.
Přesto jsem novinářům sdělila, že jsem na cestě do Prahy, kam jedu s tím, že podpořím na předsedu strany Miroslava Lidinského, protože v současné době nezajímá lidi, kolik bude stát chleba, ale bezpečnost státu, kdy je celá Evropa ohrožena nájezdy uprchlíků.
Bylo to pro mne velké dilema, protože si nesmírně vážím těch, kteří mi tuto důvěru dali. Už jednou jsem stála před rozhodnutím, stát se předsedkyní politické strany.
Politika je však otázka kompromisu a ne osobních ambicí. Proto jsem už jednou dala přednost vyšším zájmům a dnes jsem byla postavena do stejné pozice tohoto rozhodování.
Myslím si, že v současné době rozhodně nestojím v pozadí a jsem platným členem poslaneckého klubu. Zastávám funkci místopředsedkyně zemědělského výboru, kde se snažím hájit zájmy našich zemědělců, současně jsem místopředsedkyní podvýboru pro rozvoj venkova a jsem iniciátorkou parlamentní vyšetřovací komise k D47, kde jde o rozkrádání desítek miliard korun z veřejných prostředků na úkor bezpečnosti našich řidičů. Není však v zájmu některých politických stran, aby se věci začaly šetřit. Není také zcela neznámo, že jsem do poslední chvíle bojovala proti lobby energetického zákona. A většinu své politické činnosti jsem zasvětila boji proti korupci, někdy i na úkor vlastní dehonestace, protože držím slovo a držím zásady.
Zvítězil zdravý rozum. Práce poslance, pokud ji chce dělat poctivě je časově náročná. Již čtvrté volební období jsem v zastupitelstvu obce a člověk nemůže sedět jedním zadkem na čtyřech židlích.
Proto jsem se rozhodla, po zvážení všech pro a proti, že se nakonec kandidatury na předsedkyni a současně i na první výkonnou místopředsedkyni Úsvitu vzdám.
Nebylo to rozhodnutí lehké, ale jsem přesvědčena o tom, že právě Miroslav Lidinský je tím správným kandidátem na předsedu strany, není ovlivněn okolními politickými tlaky, má osobní charisma, o čemž mě přesvědčil aplaus, když vystoupil na demonstraci proti islámu. V tu chvíli jsem nepochybovala o tom, že není osobou neznámou pro veřejnost, naopak je veřejností vnímán jako válečný veterán, který za nás bojoval za hranicemi našeho státu, abychom byli této situace ušetřeni. Opak se stal pravdou. Dnes stojíme na druhé straně barikády a nikdo z nás neví, co nás v budoucnu čeká. Právě proto potřebujeme do čela člověka, který už jednou nasadil svůj vlastní život a je znovu ochoten, jako politik, otevřeně mluvit a bránit národ.
Co ještě dodat. Jsem přesvědčena o tom, že stažením své kandidatury uvolním místo člověku, který přísahal věrnost své vlasti, v čemž nezklamal.
Současně věřím, že zvítězí rozum mezi přítomnými delegáty a dají hlas Marku Černochovi na post prvního výkonného místopředsedy Úsvitu. Proto jsem i na tuto pozici rezignovala. Vzhledem k tomu, že si obou nesmírně vážím, budu ráda stát po jejich boku jako místopředsedkyně a proto prosím všechny, kdo mě nominovali do těchto dvou funkcí, aby mě podpořili právě na pozici jedné z místopředsedkyň strany.
