Proto ani tak moc nepřekvapí, že se i letošní zimní olympijské hry probíhající na Kavkazu potýkaly s nedostatkem sněhu. A na pozadí her se v tichosti hraje o osud celé planety.
Soči je totiž jen vrcholek hory vyčnívající zpod tajícího ledovce. Jsme svědky extremizace počasí po celém světě. Nebývale teplý počátek zimy na Sibiři. Vlny veder, such a požárů v Austrálii, více než rok trvající sucho v Kalifornii, státu, který se počtem obyvatel vyrovná Česku, Slovensku a Rakousku. Rekordní záplavy ve Velké Británii, kdy v některých oblastech prší s přestávkami již několik měsíců. Ve Slovinsku v důsledku rozsáhlé ledovky na čas zmrzlo vše, půlka lesů v zemi je zničena, protože stromy pokryté ledem popraskaly. Změny se dějí, globálně vzato třeba ne tak patrné, ale jednotlivci je pociťují fatálně.
Zatímco veřejný anonym soudí, že globální oteplování se nám jaksi zastavilo, odborníci před pár dny zveřejnili studii v časopise Nature Climate Change, která popisuje Tichý oceán jako chladící zařízení země. Většina přebytkového tepla se uložila do hlubokých a chladných vod oceánu. Žel zároveň varují, že tento mechanismus nebude trvat věčně.
Pokud by skleníkové plyny nefungovaly tak, jak víme, že fungují, byla by přirozená průměrná teplota vzduchu nad jedním metrem zemského povrchu přibližně minus 17 °C. Problém tedy je v rostoucí koncentraci skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého. Přitom loňský rok vzrostla jeho koncentrace vůbec nejvíce v historii měření.
Fyziku skleníkových plynů zkrátka neošálíme. Stejně tak neošálíme ekonomickou nákladnost investic do těžby druhořadých fosilních zdrojů. Kapitálové výdaje tří předních světových ropných koncernů (Exxon, Shell a Chevron) rostly za poslední čtyři roky o desítky procent (40-90 procent), zatímco produkce stoupla jen o procenta či dokonce klesla. Počet studen je konečný a každá z nich má své pomyslné dno.
Budeme-li v tomto trendu pokračovat, budou se zhoršovat i trendy doprovodné. Je v našem nejlepším zájmu zvolit si jinou cestou. Máme na výběr a můžeme se inspirovat. Sousední Německo realizuje svůj ambiciózní plán přestavby energetiky na obnovitelnou, Dánsko jde ještě dál a chce zelenými zdroji pohánět celou svou ekonomiku – tedy včetně dopravy. Již dnes slaví úspěchy: během celého prosince neklesl podíl větrné elektřiny v Dánsku pod 50 procent. Tamní ekonomika přitom i přes vysoký podíl šetrných zdrojů nebankrotuje, naopak trvale roste a emise klesají.
Česko však ukázalo, že zatočit s uhlím také umí. Úspěšný projekt Zelená úsporám iniciovaný Stranou zelených pomohl renovovat desetitisíce rodinných domů a tisíce bytových domů. Další příležitosti čekají v lokální malé energetice. Je to malý díl, ale i tak důležitá součást globální skládačky ochrany klimatu, na které navíc neproděláme. Každá obec či městská část může přispět k ochraně klimatu a vydělají na tom především její občané. Uspoříme prostředky za dovoz zemního plynu a zároveň českou krajinu ochráníme od povrchových dolů.
Právě proto chce Strana zelených Česko přiblížit k progresivním státům Unie, tak abychom mohli společně prosazovat účinnou a promyšlenou ochranu jediné planety, kterou máme, a zároveň naši prosperitu stavět na pevných lokálních základech, které odolají budoucím krizím.
Vyšlo jako komentář 14. ledna v deníku Lidové noviny
