A to kultivace na základě konsensu. Stabilita vzdělávacího systému je jedním ze základních předpokladů jeho skutečné efektivity a dobrých výsledků. To je zájem sociální demokracie. Jsme připraveni k diskuzím o předkládaných návrzích ministerstva.

Velmi diskutabilní je návrh diverzifikace vysokých škol a systém hodnocení excelence. Shodu lze najít v podpoře mezinárodní spolupráce vysokých škol. Jsme připraveni podílet se na formulaci zákona o vysokých školách.

Rozdělení škol na výzkumné a ten zbytek neodpovídá realitě. Na mnohých vysokých školách mimo Prahu jsou výzkumná pracoviště na světové úrovni, naopak i na mnohých tzv. kamenných školách jsou fakulty, jejichž úroveň neobstojí ani ve srovnání s regionálními vysokými školami.

Je žádoucí podpora excelence a zvyšování efektivity výzkumu a vývoje, odstranění bariér mezi výzkumnými pracovišti a hospodářskou sférou. Systém hodnocení musí podporovat spolupráci se synergickými efekty, nikoliv zapouzdrovat pracoviště a konkurenčním bojem vést k utajování výsledků, jak to dělá současný systém hodnocení výzkumu a vývoje. Podstatná je podpora mezinárodní spolupráce a využití evropských projektů. V této oblasti jsou výsledky současného ministerstva naprosto trestuhodné.

Mají-li být navrhovaná opatření účinná a skutečným pokrokem, musí být zvnitřněny celou vzdělávací soustavou a lidmi, kteří ji vytváří. To ovšem vyžaduje nejen projednání, tedy představení, ale konsensus nejen s odbornou veřejností, jak to předpokládá nový náměstek ministra pan profesor Wilhelm. Je nutná komunikace a hledání společenské smlouvy jak s občanským sektorem, tak politickou opozicí. V opačném případě i ty nejlepší úmysly čeká opět jepičí život, jako většinu školských „reforem“ z poslední doby. To nepřinese pokrok, ale pouze další znepřehlednění systému, chaos, demotivaci pedagogů a v konečném důsledku další propadání úrovně vzdělanosti se všemi dopady, které to má pro sociální a hospodářský rozvoj země.