Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, využiji toho, že jsem v téhle chvíli přihlášena do řádné rozpravy a svoje vystoupení samozřejmě přednesu, ale dovolím si teď jenom reagovat na svého předřečníka. Nelze srovnávat strukturu příjmů soudců a poslanců. Soudce má kolem sebe celý úřad. Ten nepotřebuje náhrady a cesťák si vypíše na každou cestu, kterou provede. My to takto srovnávat nemůžeme.
Teď mi dovolte tedy nejdříve na úvod svého vystoupení říci, vytyčit před závorku, že budu hlasovat samozřejmě pro vládní návrh, tedy snížení platů poslanců, ale zároveň chci, aby moc zákonodárná měla stejné podmínky jako moc soudní, protože vyvažování mocí ve státě je základní princip fungování demokratického systému, demokratického státu. Nejsou to jenom volby, svobodné volby, ale je to právě to vyvažování moci zákonodárné, výkonné a soudní. To dávám na úvod.
Nyní mi dovolte trošku to rozvést a musím opět ale reagovat na to, co tady bylo řečeno od našich - v podstatě - mladých kolegů, ve vší úctě, k výroku, že parlament má reprezentativní funkci. Přátelé, parlament má reprezentativní funkci? No to snad ne! To skutečně ne! Takto to bylo do roku 1989, kdy byli poslanci - také se tenkrát říkalo parlament, ale bylo to Federální shromáždění a Česká národní rada atd. - a tam ti poslanci byli jenom reprezentanty.
Jako čestná funkce. Jednou za dva měsíce přijeli sem do Prahy, strana a vláda jim něco předložila, oni to odmávali a jeli zase domů. Byli reprezentanty lidu. Ale tak to prostě bylo.
Profesionalizace zákonodárného sboru, tedy to, že se přiznalo, že poslanec pracuje na plný úvazek, byla záležitost roku 1990, kdy se skutečně přiznaly platy poslancům proto, aby poslanci nebyli jen tou reprezentací, ale aby poslanci dokázali být oponenty moci výkonné. Aby dokázali dohlédnout to, co jim vláda, co jim ministerští úředníci předkládají. Aby to uměli posoudit. A k tomu bylo potřeba, aby to bylo na plný úvazek, a k tomu také byly přiznány náhrady.
V 90. letech potom, byl to rok 1995, jak tady bylo řečeno, ten zákon do dneška různě novelizujeme, byl přijat ten automatismus. Právě proto, aby si poslanci nemohli rozhodovat o svých platech. Já si to pamatuji, pracovala jsem tady tehdy jako tajemnice poslaneckého klubu Hnutí za samosprávnou demokracii. A byl to návrh pana poslance Jiřího Macháčka, který byl technik, inženýr a prostě ten mechanismus takto navrhl. Bylo to takto schváleno. A bylo to schváleno a navázáno na platy ve veřejné správě ze dvou důvodů. Protože za prvé ve veřejné správě tehdy ty platy byly mnohem nižší než v soukromém sektoru, zvláště v některých oblastech. A za druhé právě proto, že o tom veřejném sektoru přece jenom, nebo na veřejný sektor přece jenom rozhodování Parlamentu má nějaký vliv. A byla ta úvaha, že se poslanci budou chovat zodpovědně, bude-li to záležitost i jejich platů. A tam souhlasím s tím, že je potřeba, aby to nebylo ani příliš málo, ale ani příliš moc. O tom to tedy bylo.
{profiles title="Profily na ParlamentniListy.cz:" ids="32" /}
Já jsem potom hlasovala již dvakrát pro zmrazení poslaneckých platů. Jako senátorka. Poprvé to bylo v roce 2002. Ale vzpomeňte, co bylo v roce 2002! Dvě třetiny území Čech byly spláchnuty velkými povodněmi. A bylo potřeba skutečně pomoci lidem. Samozřejmě, že to snížení platů nezachránilo, skutečně, ty částky jsou v desítkách milionů, které se takto ušetří. Ale bylo to gesto a my jsme to takto vnímali. A udělali jsme to skutečně s hlubokým přesvědčením, že je to správně. Bylo to na návrh Špidlovy vlády tehdy.
O tom dalším zmrazení mluvil pan kolega poslanec Kalousek. Ano, bylo to za doby krize a také jsem přesvědčena o tom, že to bylo správně. V téhle chvíli je to gesto. Budiž, já pro něj hlasovat budu. Ale znovu se vracím k tomu požadavku na vyrovnání moci. Někdo zde uvedl, že průměrný příjem poslance je kolem 90 tisíc korun, s náhradami. Ale kdo pracuje, který poslanec pracuje, tak ty náhrady spotřebovává. A navíc musí dělat spoustu věcí a platit spoustu věcí, které ani ty náhrady nepokrývají. Tedy nelze tuto výšku platů nebo tuto výšku příjmu uvádět jako příjem, jako osobní příjem poslance. Tak to prostě není. Pracovala jsem i jako personalistka v soukromé firmě a vím, že náhrady byly brány úplně jinak.
Za druhé, máme-li být skutečnými zástupci občanů, musíme být schopni oponovat - o tom už jsem mluvila - ministerským návrhům. Musíme umět dohlédnout, co znamenají, jak dopadnou do praxe. K tomu ale musíte zaplatit odborníky. Pro představu: Minulý týden, kratinký návrh změny zákona. Hodinová sazba právníka 2 000 korun - a to byl přátelský právník, který mi to udělal jako přátelskou službu. Analýzy jsou v desítkách tisíc. (V celém sále se poslanci hlučně baví mezi sebou.)
Před rokem mě v televizi kritizovali za to, jak se oblékám, jak vypadám, za moji image. Tak jsem se šla zeptat, co by stálo, kdyby mi někdo trošku pomohl mou dlouholetou image vylepšit. No, většina z vás asi tuší, v jaké částce to bylo. Mladá firma, dvě děvčata mi naúčtovala 270 tis. korun. Samozřejmě, že jsem se do toho nepustila. Prostě to nejde a nedala bych to. Ani kdybych nemusela ty peníze počítat, tak jak musím.
Vracím se tedy znovu k požadavku vyrovnání podmínek moci výkonné a soudní.
