Ti ze čtenářů, kteří si mé texty sem tam přečtou, ví, že jsem letitým zastáncem ideje státních maturit. Proč tedy rozhodnutí ministra školství vítám? Protože řediteli Zelenému se podařilo to nejhorší, k čemu mohl celý projekt „dopracovat“: ke ztrátě důvěry v celou myšlenku! A k tomu ještě pěkně přibalit pachuť podezření z předražení nevýkonných procesů.
Myšlenka státních maturit vznikla na konci 90. let. Pavel Zelený se jí v Cermatu ujal, ale po neshodách s ministrem školství Zemanovy vlády Eduardem Zemanem (shodou všech okolností) na konci roku 2001 skončil. Projekt podporovala ministryně školství Petra Buzková, ale Zeleného si zpátky pozvala až Dana Kuchtová (SZ), aby jej „vyrazil“ následující ministr školství Ondřej Liška (také SZ). Po sedmi měsících jej zpátky pozvala ministryně (opět školství a opět jiná) Miroslava Kopicová.
Proč tak obsáhle o části profesního životopisu Pavla Zeleného? Abychom si s dostatečnou hrůzou uvědomili základní fakt: na ministerstvu školství se za ta celá léta střídali ministři a ministryně jako na běžícím pásu. Co ministr, to nový koncept. Co ministryně, to jiný vztah i k názoru na státní maturity.
A tak šlo školství v Čechách ode zdi ke zdi. Vzdělání, ze své podstaty vyžadující konzervativní opatrná rozhodování, procházelo revolučními zvraty bez dlouhodobých a hlavně neměnných koncepcí.
Postupný rozpad rodinných hodnot, který u některých dětí vyústil v absolutní pohrdání jakoukoliv rodičovskou autoritou – natož autoritou učitelů, odklon od tradiční české vzdělávací školy vyrůstající ze kulturní tradice této země, rezignace na dlouhodobou péči o další vzdělání pedagogů a naopak věčná nespokojenost pedagogů se vším kolem nich i prudce klesající počet narozených dětí (budoucích žáků a studentů) společně vytvořily třaskavý koktejl rozvráceného českého vzdělávacího systému.
Státní maturity, a za touto ideou stále stojím, byly proto některými z nás považovány za snahu o nastavení náročné laťky, kterou překonat nebude jednouché. Někteří jsme věřili, že takový koncept (ve kterém vymezí stát budoucím maturantům dlouhodobě dopředu jasné podmínky, za kterých lze maturitní zkoušku složit) sníží zájem některých studentů o maturity a navede je ke snaze získat výuční list. Je totiž dlouhodobě smutnou pravdou, že úroveň maturit je mnohde nízká a získat ji může doslova každý. Co takový proces posléze působí na trhu práce je zjevné.
Nastal opak. Namísto náročné vzdělávací laťky zmutoval koncept státních maturit v karikaturu. Šablona byla naformátována ne tak, aby státem garantované maturitní vysvědčení bylo dílčí vizitkou kvality získaného vzdělání, ale tak, aby jej opět získal každý.
Oprávněně tak pedagogové z gymnázií státním maturitám spílají, protože Cermatem vybudovaný systém po jejich studentech nic navíc nechce a jejich kvalitu snižuje na úroveň středních škol nevalné pověsti. O smyslu volby mezi nižší a vyšší úrovní maturity snad ani není nutné příliš přemýšlet.
A pak znovu ode zdi ke zdi. Jestliže loni se zdály zkoušky přesmíru snadné, letos to v maturitách z matematiky raději v Cermatu „preventivně“ přehnali. A tak dále, a tak dále.
Je dobře, že ministr Fiala ředitele Cermatu Zeleného odvolal. Snad jej „někdo další“ nepřizve v budoucnosti ke spolupráci. Výsledky jeho práce už jsme viděli!
A za sebe přiznávám, že jsem se mýlil. Mýlil jsem se v tom, že stát (ve svém zájmu!!!) se pokusí zorganizovat transparentní, „přiměřeně“ byrokratickou a nepředraženou státní maturitu. Hluboce jsem se mýlil v tom, že plejáda ministrů a ministryň školství bude manažersky dostatečně schopná přípravu řídit.
Znovu jsem si tak potvrdil, že stát a státní byrokrat jsou neschopní, málo výkonní i nespolehliví, když si neumějí zorganizovat ani to, aby je ze svých daní v budoucnu živili vzdělaní lidé.
Ivo Strejček
poslanec Evropského parlamentu za ODS
