Tuhle jsme spolu vedli spor o (ne)nutnosti vzniku čehosi, co se bude nazývat bankovní unie. Je to téma složité, vzniká po krocích, a prozatím nikdo přesně neví, kam až tento projekt dojde.
Vy, jak jsem
porozuměl, tomuto nápadu fandíte, já jsem k němu nedůvěřivý. Oba se však
shodujeme, že bychom si vzniku bankovní unie a role ČR v tomto procesu
měli bedlivě všímat.
Můj názor je následující.
Pokud
se eurozóna rozhodne k vytvoření bankovní unie, je v zájmu českých
střadatelů a firem, kteří mají své účty v bankách na území ČR, aby
pozorně vzali v úvahu možná rizika spojená se vznikem a existencí tohoto
projektu.
Cílem záměru je sjednotit chování bank. K tomu má
sloužit jednak (1) nově vzniklý jednotný systém evropského bankovního
dohledu, jednak (2) jednotný evropský systém pojištění vkladů, a zejména
jednotný systém pomoci bankám ve finančních nesnázích (3).
V
současné době vykonává kvalitní dohled nad našimi bankovními domy Česká
národní banka. Banky v ČR jsou podle jejího názoru v dobrém stavu.
Bude-li předán dohled ČNB na nadnárodní úroveň, dojde k tomu, že onen
evropský dozor (ve snaze dosáhnout nápravy neblahého stavu některých
bank uvnitř prostoru svého působení) bude přelévat finanční prostředky z
částí "zdravých" do oblastí "infikovaných". Českému střadateli a
podnikatelskému prostředí tak hrozí, že jejich aktiva ve zdravých
bankách v ČR budou nakaženy "virem špatných transakcí" svých
zahraničních matek.
Každý současný český střadatel má své vklady
pojištěny až do výše 100 000 eur, přestože naše banky již dávno prošly
ozdravnými finančními procesy. Snaha vytvořit jednotný nadnárodní systém
pojištění vkladů tedy pro české poplatníky a majitele účtů neznamená
vyšší garance, ale skutečnost, že budeme svými prostředky ručit za dluhy
jinde v EU.
To hlavní ale je, že projekt bankovní unie
neodpovídá na hlavní příčinu všech problémů. Tedy to, že pochybné zdraví
některých zahraničních bankovních domů se odvíjí od faktu, že ony
finanční ústavy podporovaly zadlužování svých vlád a jejich mylné
rozpočtové politiky.
Kultura dluhů, půl století produkovaná
budováním drahého a neefektivního státu sociálního blahobytu, vytvořila
nárokovou společnost. Voliči se nerozhodují politicky, ale své
preference směřují k těm stranám, které jim zachování nároků slibují.
Pokud
se nezmění toto chování, pokud nebude omezen expanzivní sociální stát,
budou pokusy o vytvoření podobných "unií" odsouzeny k nezdaru. Přinesou
více škody než užitku. V důsledku podporují morální hazard a prohlubují
neuvážené chování vlád a "jejich" bank.
Cesta k vytvoření
jednotné bankovní unie tak bude mít stejné problémy jako cesta k
vybudování jednotné měny. Myšlenka bankovní unie (stejně jako jednotné
měny) vyžaduje dokončení unie fiskální. To ale bez vytvoření unie
politické nepůjde (jeden "evropský" ministr financí, jeden "evropský"
rozpočet, "evropské" daně, centralizace jejich výběru a gigantického
přerozdělování). Je to proces, se kterým občané souhlasí?
Historie
ukazuje, že pokusy vzdálit výkon politické moci od voličů, tedy
znesnadnit demokratickou kontrolu rozhodovacích procesů prostřednictvím
voleb, skončily obvykle nezdarem či formou despotické vlády.
Bankovní
unie je tak jedním z dalších problematických projektů, které jsou
výrazem soudobého chybného evropského politického uvažování.
PaedDr. Ivo Strejček
poslanec EP