Za problém považuji zhusta povrchní či dokonce s neznalostí hraničící názory představitelů politických stran. Svázáni obavou o ztrátu několika desítek možných voličských hlasů zapomínali na to, že zemědělci jsou sice ctihodnou součástí společnosti, ale ne jedinou.
Mrzelo mě, že se účastníci báli otevřeně říci pravdy, které jsou v současném evropském kontextu téměř neměnné a ať již vyhraje volby kdokoliv, má minimální šance je změnit.
Zemědělská politika je řízena z Bruselu
První a nejvýznamnější pravdou je, že zemědělská politika je již zcela řízena "z Bruselu". Český ministr zemědělství připomíná nešťastnou postavu vládního pošťáka, který si v Bruselu nafasuje kufr úkolů, v Čechách je splní a následně v Bruselu referuje o tom, jak se mu to povedlo.
Čeští zemědělci a jejich produkce jsou zcela zapojeni do systému tzv. Jednotné zemědělské politiky a podmínky pro české farmáře v rámci této politiky jsou v současnosti takové, jaké jsme si před vstupem do EU vyjednali.
Tam hledejme základní příčinu a snažme se nezapomenout, že česká vyjednávací delegace pod vedením Pavla Teličky (vzpomíná si na to ještě někdo?) úkolovaná Zemanovou vládou (ani to si už asi nepamatujeme) uzavřela kapitolu zemědělství jako první z vyjednávacích zemí rok a půl před uzavřením všech vyjednávacích kapitol.
Poláci vyjednávali o podmínkách pro své zemědělce ještě v noci před podpisem Přístupové smlouvy (za Česko podepisoval a garantoval premiér Špidla). Podle toho také vypadají neporovnatelně lepší podmínky pro polské farmáře ve srovnání s našimi.
První poctivou odpovědí našim zemědělcům - namísto slibů o nesmyslných dotacích a ekologických daních či uvalení cel - tedy měl být příslib, že v případě výhry své politické strany, bude na post ministra zemědělství nominován politik, který bude mít odvahu se v Bruselu ozvat.
Mléko
Před vstupem ČR do EU nebyl zemědělský trh nijak regulován. Farmáři mohli produkovat tolik mléka, kolik se jim za nabídnuté ceny vyplatilo.
To se naším členstvím v EU změnilo. České republice byla přidělena národní produkční kvóta (maximální množství mléka, které může daný stát celkově vyprodukovat). Tato celková kvóta je rozpočítána a přidělena jednotlivým farmářům. Pokud přidělenou kvótu překročí, musí do pokladny EU platit pokutu.
Tato byrokratická regulace trhu vytváří prostředí permanentní nestability. Pro české farmáře velmi nevýhodný i tím, že v porovnání s okolními státy mají vyjednanou velmi nízkou dotaci.
V takovém prostředí nemohou svým produktem efektivně konkurovat a v situaci současných poklesů výkupních cen mléka musí, bohužel, vybíjet svá stáda.
Centrální europlánování mléčné produkce trvá již téměř 25 let a současný systém by měl skončit 31. března 2015.
Znovu tedy platí: co jsme si vyjednali, to máme. Jediné, co může poctivý politik dnes českým producentům mléka slíbit, je pokus získat ve státním rozpočtu finanční prostředky, které jim dorovnají nepoměr mezi "českou" a "zahraniční" dotací.
Objektivně je třeba přiznat, že to byla pouze Topolánkova vláda, která dotace dorovnala.
Problém "mléka" si zkuste zobecnit na produkci masa, obilovin, ovoce, zeleniny, drůbeže a jste doma.
Namísto přesvědčování publika o svých zemědělských kořenech tedy bylo poctivější jít s kartami na stůl a přiznat, že nástrojů k ovlivňování zemědělské politiky český poslanec moc ve svých rukou nemá.
Potravinová soběstačnost a český česnek
Jediný, kdo mohl toho večera tlouci pěstí do stolu a bouřit ve prospěch potravinové soběstačnosti, mohl být komunista. To je jejich omšelá mantra a my si pamatujeme, jak to dopadlo. Každoroční boj o zrno vyústil v nedostatek potravin.
Pánem na trhu je spotřebitel. On jediný má právo rozhodnout se, za co utratí svůj důchod.
Věřím, že náhodně dotázaní občané Vysočiny dávají drtivou přednost českým zemědělcům, ale nevěřím, že jsou na pultech posléze ochotni platit víc. Řekne se to jednoduše a líbivě, ale běžte se podívat do supermarketů a svých peněženek.
Poctivá odpověď politiků tedy měla znít: zabezpečení potravinové soběstačnosti, uvalení dovozních cel, vypsání ekologických daní a ochranářská politika českých zemědělských produktů bude ve svém důsledku znamenat zdražení potravin. A to asi občan a volič nechce.
Ve snaze zalíbit se zemědělcům, politikové zcela zapomněli na zákazníky (o rezignaci na volný trh ani nemluvě).
Co by měli čeští politikové poctivě říkat (nejen) zemědělcům
Vím, že mnozí ze čtenářů mého textu se mnou nebudou souhlasit, protože to vidí jinak. S tím vůbec nemám problém.
Myslím si totiž, že dokonce i v předvolební kampani se má voličům říkat pravda s odvahou. Minimálně proto, že svět kolem nás už v důsledku permanentních politických lží a slabošské politiky čelí státním bankrotům.
